Sokolníci z Rokycanska ukázali své umění

O druhé listopadové neděli se rokycanští sokolníci sjeli do Siré – malebné obce nedaleko Zbirohu na Rokycansku, aby ukončili sérii společných sokolnických výcvikových dnů. Ty mají za úkol nejen přátelská setkání lidí se stejným zájmem, ale pro adepty i seznámení se s praxí, která je nezbytná pro zdárné absolvování náročné sokolnické zkoušky. V neposlední řadě je to i představení veřejnosti či samotným myslivcům tento zvláštní způsob lovu, při kterém se využívá sokolnicky vedený dravec. A v dnešní době i sepětí s přírodou.

Do lovecké chaty pod obcí se kolem osmé hodiny sjela necelá desítka sokolníků, aby byli přítomni lovu s orly. Díky mlhavému počasí se nepodařilo ulovit ani jeden kus srnčí zvěře, byť útoky byly. Spatřen byl i silný lišák, ale i ten unikl orlím spárům. Po dopoledním neúspěšném lovu s orly se sokolníci odebrali k připravenému chutnému občerstvení, které pro ně tradičně připravili místní myslivci ve své chatě, kde probíhá i řada dalších mysliveckých akcí.

Sokolnictví, které bylo 16. listopadu 2010 zapsáno na prestižní seznam světového kulturního dědictví UNESCO, je lov zvěře pomocí sokolnicky vedených dravců a sokolníci tedy lidé, kteří neloví puškou, ale loveckými dravci. Tento zvláštní způsob lovu není nic nového. Vznikl někdy v dávné minulosti a přetrval již celá tisíciletí. Dravec se využíval jako účinný pomocník člověka. Avšak s vynálezem střelných zbraní upadlo sokolnictví v zapomnění. V dnešní době ale znovu ožívá a získává stále více příznivců, kteří jsou u nás sdruženi v Klubu sokolníků Českomoravské myslivecké jednoty.

Tak jako v dávné minulosti, i ti dnešní mají ve svém štítu, že neloví proto, aby získali kořist, ale pro všechno to krásné při lovu. Ostatně, kdo si myslí, že dravec uloví vše, na co zaútočí, ten se mýlí. Příroda obdařila rychlostí, bystrostí a obratností nejen dravce, ale i ostatní živočichy. Na sokolnicky vedených dravcích je možné sledovat, že se dravci nepodaří každý útok. Na rozdíl od člověka má dravec se svou kořistí zcela vyrovnané šance. Oba – lovec i kořist – žijí vedle sebe a během vývoje se zdokonaluje lovecká schopnost dravce i obranné schopnosti kořisti. Dravci loví v prvé řadě živočichy nemocné, přestárlé nebo jinak oslabené. Tím vykonávají pro populace druhů, které jim slouží za kořist, nesmírně důležitý úkol výběru a odstraňují pro přírodu méněcenné jedince.

Cílem dnešního sokolnictví není jen lov, ale především ochrana a chov dravých ptáků. Má i další význam, např. sokolníci se svými dravci chrání bezpečnost letového provozu, neboť střet ptáků s letadlem ohrožuje životy posádky, cestujících i letadlo samotné. Odvěkou nenávist dravce a drobného opeřence využívají i vinaři při ochraně svých vinic. Sokolníci mají za sebou i úspěšné obnovení či znovuzavedení populací dravců do přírody, přičemž jsou některé metody sokolnictví úspěšně využívány v praktické ochraně přírody při záchraně či návratu dravců a sov do přírody. Pokud Vás tedy zajímá problematika dravých ptáků, přijďte se mezi sokolníky podívat či navštivte www.sokolnictvi.net , kde jistě najdete řadu informací o této zajímavé činnosti. Je potěšitelné, že i v Siré byli přítomni noví zájemci / adepti / o tento zvláštní způsob lovu, byť loveckých příležitostí rok od roku ubývá.

Po nezbytném popovídání a občerstvovací pauze se sokolníci vydali s dravci nízkého /káně rudoocasá a Harrisova/ a vysokého letu /sokol stěhovavý a raroh velký/ do honitby k lovu bažantí zvěře. I tentokrát se káním, sokolům či rarohům příliš nedařilo. Mlha i nadále ovlivňovala výkony dravců, nicméně to na dobré náladě přítomných neubralo. Zvláště pak, když proběhla letová ukázka Petra Moulise – jednatele sokolnického střediska Rokycany se samečkem Káně Harrisovy. Další povedená akce je za námi. I když výřad nebyl velký, přítomní si opět odnesli upomínkové předměty od Pavly Zborníkové, provozovatelky loveckých potřeb v Hromnici na severním Plzeňsku.

Vzájemné setkávání a výměna názorů je velice důležitá, neboť dnešní sokolnictví nemá na růžích ustláno. Proto je zachování spolupráce mezi myslivci, sokolníky, ochránci přírody i veřejností velice důležitou součástí aktivit rokycanského sokolnického střediska, které přivítá do svých řad nové aktivní zájemce o sokolnictví. Ukazuje se, že právě podobné akce mladým nezkušeným sokolníkům chybí, neboť ne každý garant se svému adeptovi věnuje tak, jak by bylo potřebné. Přece jen je sokolnictví velice časově náročné a ne každý je schopen tento čas obětovat.

A co dodat na závěr? Opět se podařilo uskutečnit akci prezentující sokolnictví. Významnou měrou pro zdárný průběh přispěl především svým přátelským přijetím Myslivecký spolek Sirá, jehož členové se velice kvalitně starali o žaludky zúčastněných a pochopitelně samotní aktéři sokolnického dne – rokycanští sokolníci a jejich přátelé se svými dravci. Poděkování patří i loveckým potřebám za věcné dary a fotografovi Mgr. Karlu Brožovi za skvělé zdokumentování celé akce.

Zbývá nám tedy ještě popřát všem, aby se v tomto duchu lidé obdivující dravé ptáky setkávali i na dalších sokolnických akcích a snad i za lepšího počasí.

zdroj: Pavel Moulis, vedoucí sokolnického střediska Rokycany