Bobří týden na Plzeňsku

Bobr evropský – druhý největší hlodavec na světě – v minulém týdnu na Plzeňsku hojně zaměstnával ochránce přírody. Ač jde o silně ohrožený druh, u nás v západních Čechách už pro něj téměř není místo.

Již před několika dny jsme vás informovali, že se řízeně a dočasně upouští bobří mokřad na plzeňské Valše. Pod ním vedoucí plynovod bylo třeba opravit, a tak vodní nádrž, kterou si tu až metr dlouhý pilný hlodavec zařídil, musela na pár dnů přijít o vodu. Nebyl to ale jediný zásah ochranářů spojený s činností bobra.

„Náš kolega Jiří Segeč z odloučeného pracoviště DES OP v Kožlanech měl tu čest se tento měsíc již podruhé setkat s bobrem osobně,“ začíná vyprávění Karel Makoň z Dobrovolného ekologického spolku – ochrana ptactva. První odchyt, ke kterému byl Jiří Segeč přivolán, se uskutečnil už 4. března. Mladý bobr se nekontrolovaně pohyboval na silnici č.229 v Kožlanech a prošel i kolem místní hospody. „Právě nyní nastává ta doba, kdy mladí bobři opouštějí své rodiny a musí si najít vlastní teritorium. To však není vůbec snadné, a tak se bobr může dostat velmi daleko od vody a třeba i do zástavby. To byl i případ bobra z Kožlan, kterého kolega Jiří Segeč zkušeně odchytil a odvezl k nejbližšímu potoku,“ vysvětluje Karel Makoň.

Druhého bobra odchytil Jiří Segeč tento čtvrtek 21. 3. 2024 na školní zahradě u Základní školy v Dobříči u Kaznějova. „I v tomto případě se jednalo o mladé zvíře, které bylo pravděpodobně starším bobrem zahnáno daleko od vody. Odchyt se tentokrát odehrál ráno, právě když místní děti šly do školy a unavené, nervózní zvíře našly přímo ve vsi. Kolega Jirka bobra odchytil tentokrát už do podběráku a převezl k nám do Záchranné stanice živočichů v Plzni, odkud jsme ho pak následující den vrátili k řece Berounce,“ doplňuje Karel Makoň.

Ochránci přírody takto častou kolizi bobrů a lidí z posledních dnů dokáží snadno vysvětlit. Přírodní zákony obejít nelze. „Bobr je zvíře přísně teritoriální a jeho populace na všech vodních tokách v Plzeňském kraji je již na maximálním možném vrcholu. Všechny vody tak jsou již obsazeny a mladá zvířata to nemají vůbec jednoduché. Nová teritoria nejsou, a tak si musí každý bobr své místo na slunci prostě vybojovat. V přírodě mají místo prostě jen ti nejsilnější, anebo ti, kteří si umí poradit,“ zakončuje své povídání Karel Makoň.

zdroj: Karel Makoň, Dobrovolný ekologický spolek – ochrana ptactva