Český trilobit v prestižním časopise Nature: Profesor Mergl v týmu vědců, kteří zjistili, co jedli trilobiti

Časopis Nature patří mezi nejprestižnější vědecké časopisy na světě. Pokud se vědec prosadí s článkem do tohoto elitního žurnálu, bývá to měřítkem výjimečné důležitosti objevu a obvykle i dlouholeté práce. Tento obrovský úspěch zaznamenal plzeňský profesor Michal Mergl. Byl totiž v týmu autorů, kteří publikovali článek Uniquely preserved gut contents illuminate trilobite palaeophysiology.

Nemusíte být zrovna nejlepší angličtináři, abyste pochopili, že se jedná o trilobity. Tým vědců pomocí nejmodernějších vědeckých metod vyzkoumal něco, o čem jste si nejspíš mysleli, že vyzkoumat nelze. Pro nás, co si nepamatujeme, co jsme měli k včera k večeři, to platí dvojnásob.

Technologie synchrotronové tomografie umožňuje prozáření materiálů velké hustoty, včetně hornin, v rozlišení v řádu tisícin milimetru. Jak souvisí s večeří, s jídlem a s trilobity? Právě takto byla totiž zkoumána 465 milionů let stará zkamenělina trilobita. Výsledek?

Vědci zrekonstruovali obsah žaludků a střeva a dokázali dokonce i určit živočichy, které trilobit druhu Bohemolichas incola pozřel. Jeho trávicí trakt byl zcela naplněný vápenatými schránkami a jejich úlomky, které patřily mořským bezobratlým, jako jsou lasturnatky, mlži či ostnokožci. Z toho lze odvodit, že trilobit  sežral, „co mu stálo v cestě“, ať již mršiny nebo živou kořist, a to včetně pevných schránek! Nebyl nijak vybíravý, co se týká složení potravy, ale soustředil se především na sousta drobná, nebo taková, která byl schopen rozdrtit. Je pozoruhodné, že ani tenkostěnné vápnité schránky nejsou v trávicím traktu ani částečně rozpuštěné. To svědčí o tom, že nebyly vystaveny kyselému prostředí. Neutrální či lehce alkalické prostředí trávicí soustavy nalezneme i u dnešních korýšů či klepítkatců, což ukazuje na velmi starý společný původ trávení členovců.

A co se stalo s tímto mrchožroutem po smrti? Stal se sám potravou! Vědci objevili početné stopy drobných mrchožroutů, kteří se zavrtali do mrtvoly trilobita pohřbené mělce v bahnitém dně. Z vyhloubených „tunelů“ lze odvodit, že se zaměřili na měkké tkáně, ale důsledně se vyhýbali střevu, což je netypické. Mrchožrouti pravděpodobně vnímali, že v trávicím systému trilobita ještě pokračuje aktivita trávicích enzymů, a že jim zde hrozí smrtelné nebezpečí. Ale i oni měli smůlu, protože je záhy uvěznila pevná „kulička“ rychle se tvořící kolem mrtvého trilobita, o čemž svědčí nepřítomnost únikových stop. Fascinující, že?

A právě takto fascinující objev učinil český tým a na českém trilobitovi. A součástí tohoto týmu byl profesor Michal Mergl, který v Centru biologie, geověd a envigogiky Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni vzdělává i budoucí učitele přírodopisu a biologie.

A ještě jedna, zásadní západočeská stopa celého článku a objevu. Zkoumaný trilobit totiž pocházel z Rokycan.  Fosilie byla objevena rokycanským sběratelem Karlem Holubem již v roce 1908 a dostala se do sbírek rokycanského muzea (dnes Muzeum B. Horáka, součást Západočeského muzea v Plzni). „Pamatuju tenhle kus už z dětství“, říká první autor studie  Petr Kraft z Přírodovědecké fakulty UK, „byla to totiž nejoblíbenější zkamenělina mého dědečka, a proto její fotografie kdysi visela v paleontologické pracovně v rokycanském muzeu, kde vypomáhal.“

zdroje: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Oddělení biologie CBG FPE ZČU