Dnes by oslavil 100. narozeniny nejstarší plzeňský skaut a vězeň dvou totalitních režimů Jiří Světlík

11. března si připomínáme výročí narození plzeňského rodáka Jiřího Světlíka. Připomínku jeho nedožitých stých narozenin zveřejnila Paměť národa Plzeňský kraj.

Jiří Světlík byl byl český skaut (bratr Medvěd), regionální historik a politický vězeň za nacismu i komunismu. Jeho rodina pocházela z Plzně, kde se také Světlík 11. března 1924 narodil. Navštěvoval chlapeckou školu na Jiráskově náměstí, vyučil se tiskařem a skautský slib složil v roce 1938. Za druhé světové války byl totálně nasazen v německém Donauwörthu, kde byl později i zatčen a následně vězněn v Mnichově.

Tiskárnu jeho otce po roce 1948 zabavili komunisté a Jiří Světlík začal pracovat v procelánce v Lokti. Wikipedia říká, že se v 50. letech zapojil do skupiny, která v lágrech na Horním Slavkovsku pomáhala vězňům, např. udržovat spojení s rodinami a obstarávání potravin. Skupina byla odhalena a v roce 1952. Jiří Světlík byl obviněn z vlastizrady a vyzvědačství. Soud s údajnou protistátní skupinou probíhal v divadelním sále v Lokti, jehož pronájem museli obžalovaní uhradit. Šest obžalovaných bylo odsouzeno k 77 letům a 6 měsícům odnětí svobody. Jiří Světlík jako údajný vedoucí skupiny protistátního spiknutí a dostal nejvyšší trest – 20 let odnětí svobody. Propuštěn byl na amnestii v roce 1962 a až do penze pracoval v Kovodružstvu.

V roce 2016 obdržel Cenu Příběhů bezpráví od Jeden svět na školách organizace Člověk v tísni a o dva roky později Cenu Paměti národa. 16. srpna 2022 Jiří Světlík umírá.

Paměť národa na Jiřího Světlíka vzpomíná i úryvkem z jeho vyprávění:

„Třicátého dubna bylo poměrně ponuré počasí. To už k nám do Stadelheimu dorazili vězni z pochodu smrti ve Steinu. Ty, co zbyli, nám dali na cely, takže já jsem byl na samotce s Pepíkem Liškou, taky Čechem, a toho 30. dubna jsme šli na vycházku. Na tom vězeňském dvoře byly vybetonované chodníky a na těch se chodilo v zástupu. Wachtmeister Schuster vždycky řval: ,Drei meter abstand halten!‘ Samozřejmě, když nás tam bylo několik set, tak se chodilo v houfech. Kolem dokola jsme byli obstoupeni bachaři se samopaly. Kluci říkali: ,Takhle to začínalo ve Steinu, pak do nás začali střílet.‘ Vyhlídka byla kouzelná. A najednou do té věznice začaly dopadat granáty. Jeden dopadl na střechu, srazil tašky a krov začal hořet. Bachaři začali okamžitě řvát: ,Všechno na cely!‘ A bylo vystaráno. Hasiči uhasili požár a dál se už nic nedělo. Přišel první máj. Ráno koukáme, všichni bachaři měli sundáné hakenkreuzy z čepic i prsou. Říkali jsme si: ,Hele, nějak se to obrací…‘ Ráno byl na chodbě sčítací nástup a pan Oberwachtmeister Schuster řve: ,Wer meldet sich freiwillig zu schneeräumen?‘ (Kdo se hlásí dobrovolně odklízet sníh?) A Pepík Liška mi povídá: ,Pojď, přihlásíme se.‘ A já na to: ,Ty jsi vůl, ne? Teďka, když je to dobrovolně, tak nemusím, já na to nemám oblečení. Podívej se, do bot mi teče, nejdu.‘ No Pepík Liška šel. Asi za hodinu se vrátil a říká: ,Na hlavní bráně visí americký prapor.‘ A bylo.“

zdroje: Wikipedia, Paměť národa Plzeňský kraj