Domažlická sestra Jana Hlaváčová je v semifinále ankety Sestra sympatie. Do finále jí můžete pomoci i vy!

Práci zdravotní sestry se Mgr. Jana Hlaváčová věnuje celý profesní život. Tu nejdůležitější část kariéry prožila v Domažlické nemocnici, kde posledních devět let působí jako staniční sestra na oddělení následné a dlouhodobé péče. Její široký úsměv, velké srdce a pracovitost dodává energii celému týmu zdravotníků i nemocným. I proto byla letos za Domažlickou nemocnici nominována do soutěže Sestra Sympatie. V ní byla vybrána mezi 15 semifinalistek. K tomu, aby postoupila do finále na únorový 11. reprezentační ples sester v Praze na Žofíně, můžete pomoci i vy prostřednictvím SMS hlasování.

„Od druhé třídy jsem chtěla pracovat ve zdravotnictví. Původně jsem chtěla být porodní asistentka, ale nakonec zvítězilo přání být zdravotní sestrou. Sice jsem nikdy neměla vzor v rodině, nevím, proč jsem se tak rozhodla. Ale splnilo se mi to. A dodnes nelituji. Nikdy mě nenapadlo, že bych z oboru odešla. Spíše naopak. Stále se utvrzuji v tom, že jsem si vybrala správně, že mě ta práce baví,“ říká Jana Hlaváčová.

Dokazuje to i skutečnost, že vedle práce v nemocnici vypomáhá i v domažlické agentuře Domácí péče. Jezdí přímo do domácností pečovat o lidi, kteří se neobejdou bez cizí pomoci.

Jana Hlaváčová pochází z Tachovska, ale významnou část života prožila v Litoměřicích a střední zdravotnickou školu vystudovala v Teplicích. Na západ republiky se vrátila až po maturitě, když nastoupila do Lázní Kynžvart. Tam pečovala o dětské klienty. A když se jí samotné narodilo dítě, nastoupila po mateřské poprvé do Domažlické nemocnice. Tehdy od roku 2000 pracovala na chirurgickém oddělení ještě ve staré nemocnici v centru města.

„Mezitím jsem ale ještě jednou změnila působiště. Nemohla jsem totiž z rodinných důvodů pracovat na směny a potřebovala jsem být blíže domova. Proto jsem nastoupila jako dětská sestra do výchovného ústavu v Hostouni, kde i bydlím. Měla jsem tam na starost až 100 dětí najednou. Velmi zajímavá zkušenost, která mne hodně naučila. Nejednalo se totiž jen ryze o zdravotnictví, ale i o sociální problematiku, speciální pedagogiku a podobně,“ popisuje semifinalistka Sestry Sympatie s tím, že v ústavu zažila jak milé děti, které jen měly v životě smůlu, tak i velice komplikované děti s psychiatrickou diagnózou, včetně násilníků, mladistvých lupičů či zlodějů nebo dětského vraha. „Jednalo se třeba o děti rodičů, kteří brali drogy nebo sami měli potíže se zákonem. Nicméně všechny mě vnímaly jako člověka, kterého potřebují, jako zdravotníka. Vychovatelky to měly ve své pozici s některými horší,“ dodává.

Po deseti letech se ale opět vrátila do Domažlické nemocnice. Už měla opět možnost pracovat flexibilněji a zpět do nemocnice ji zlákala i vrchní sestra oddělení následné péče Ivana Kalčíková. Dnes má jako staniční sestra na starost především organizaci nelékařského personálu na lůžkové stanici, ale pochopitelně vykonává i běžnou „sesterskou“ práci. Část pacientů je středního věku, kteří jsou ještě v krátkodobé následné péči a rekonvalescenci po léčbě na akutním lůžku, například po chirurgickém zákroku. Většinou se ale jedná o starší pacienty ať už na doléčení interních potíží nebo v dlouhodobé péči.