Invazní lupina ohrožuje Šumavu. Bez pomoci obcí a majitelů pozemků se její šíření nezastaví

Na první pohled působí lupina mnoholistá jako půvabná okrasná rostlina, která v létě zkrášluje mnohé šumavské louky. Jenže pohled klame. Tato rostlina představuje jeden z největších ekologických problémů Národního parku Šumava. Aktuálně se v různém rozsahu vyskytuje už na ploše přesahující 160 hektarů a bez intenzivního zásahu hrozí, že se její vliv ještě výrazně rozšíří.

Lupina se na Šumavě objevila už v meziválečném období, kdy ji místní obyvatelé pěstovali na zahradách. Dlouho její výskyt nepůsobil potíže, avšak přibližně před patnácti lety nastal prudký nárůst. Podle Daniely Steinbachové, krajinné ekoložky Správy NP Šumava, hraje roli hned několik faktorů, od lepší adaptace na zdejší klimatické podmínky po rozsáhlé stavební zásahy posledních dekád, které vytvořily ideální podmínky pro její šíření. Lupina se rychle uchytí na narušeném terénu, například v místech nových cyklostezek, lávek či komunikací.

Závažnost problému spočívá v biologických vlastnostech lupiny. Díky rozsáhlé listové ploše zastiňuje okolní vegetaci a vytlačuje původní druhy. Kořenové bakterie jí umožňují vázat vzdušný dusík, čímž obohacuje půdu a mění její charakter, ze skromného šumavského prostředí se tak postupně stává živinově bohatší stanoviště, které vyhovuje agresivním druhům a škodí těm původním.

Správa NP Šumava proti lupině zasahuje už více než deset let. Účinnou strategií je opakovaná seč křovinořezem těsně u země ve fázi raného květu, ideálně třikrát ročně. Cílem je zabránit jejímu rozkvětu i vysemenění a zároveň dát šanci jiným rostlinám, aby znovu osídlily své přirozené stanoviště. Posečenou biomasu je nutné ekologicky odstranit, nejlépe odvozem do certifikované kompostárny nebo bioplynové stanice.

Bez těchto opatření by mohla lupina zcela ovládnout například údolí Studené Vltavy. „Kdybychom nezasahovali, rozšířila by se od Nového Údolí až po Černý Kříž a dál. Naštěstí se nám ji v této oblasti daří nejen zastavit, ale dokonce i zpomalit její výskyt,“ říká Daniela Steinbachová.

Lupina je vytrvalá rostlina s velkou zásobou energie a schopností tvořit semena, která dokážou v půdě přežít roky. Boj s ní je dlouhodobý a náročný, ale rozhodně ne marný. Úspěch ale závisí na spolupráci, nejen mezi správou parku a odborníky, ale také s obcemi a jednotlivými vlastníky pozemků. Nově mají majitelé povinnost na svých pozemcích proti lupině zasahovat, a pokud chtějí, mohou si na tuto činnost zažádat o příspěvek.

„Bez zodpovědného přístupu lidí, kteří ji pěstují na svých zahradách nebo ji nechají volně růst na loukách, nemáme šanci. Nechceme nikomu zakazovat, co má na zahrádce, ale je třeba si uvědomit, že lupina je invazní druh a její semena se snadno šíří do volné přírody. Stačí ji nenechat vykvést a zabránit jejímu vysemenění,“ apeluje na veřejnost mluvčí Správy NP Šumava Jan Dvořák.

zdroj: Národní park Šumava