Kombi vs. SUV: Pět důvodů, proč je kombík vždycky lepší volbou

Češi jsou prý národem kombíkářů. Není se vlastně čemu divit. Na dovolenou autem plným bagáže, často na chatu nebo na chalupu… Praktické auto se prostě hodí. Ale platí to ještě? Kombíky se prodávají stále hůře a často je nahrazují moderní auta typu SUV. Jenže stále existují důvody, proč si v autosalonu vybrat klasický kombík. V některých ohledech je totiž nedostižný.

Spotřeba paliva

První pozitivum kombíku vychází z logiky věci. Mnohem aerodynamičtější a lehčí kombíky prostě musí mít nižší spotřebu než těžší a vyšší SUV. Rozdíl u srovnatelných modelů s podobným motorem však nebývá nijak propastný. V kombinovaném cyklu se pohybuje kolem půl až litru litru paliva na 100 kilometrů. Pokud však většinu času strávíte na okreskách, nemusíte rozdíl zaznamenat takřka vůbec. Naopak provoz po dálnicích a v kolonách ve velkoměstech výhodu kombíku zvyšují. Časté rozjíždění s těžším autem prostě na spotřebě poznáte. Na dálnici zase hraje roli aerodynamika.

Ale pozor. Rozhodně nelze paušalizovat. Výrobci některých zejména sportovněji laděných a větších SUV na aerodynamiku nezapomínají. Koeficient odporu vzduchu dokonce dokáží stlačit hluboce pod hodnoty obvyklé u kombíků. Argument lepší aerodynamiky tak neplatí úplně vždycky.

Ovladatelnost

Fyziku neoklamete. Vyšší (a zároveň technicky podobné) auto celkem logicky bude mít i vyšší těžiště. A to je přesně to, co v zatáčkách nechcete. Ne nadarmo jsou sporťáky doslova přilepené k zemi. Nám sice nejde o žádnou sportovní jízdu, ale dramatické náklony při průjezdu zatáčkami rozhodně nejsou ničím, co byste v autě chtěli zažívat. A nejde jen o pocity. Auto s vyšším těžištěm je mnohem náchylnější k přetáčivosti nebo naopak k nedotáčivosti. To oproti kombíku výrazně limituje možnosti svižné jízdy. Co je mnohem horší, je fakt, že je tím zhoršena i ovladatelnost vozu v mezních situacích, například při vyhýbacích manévrech.

Ani toto ale neplatí vždycky. Ani kombíky nemusejí v ovladatelnosti excelovat. Důležité je sledovat jejich rozložení hmoty. Dlouhatánský zadní převis sice přinese obrovskou litráž v kufru, ale jízdním vlastnostem, zejména naloženého vozu, příliš neprospěje.

Prostor pro náklad

Praktičnost je samozřejmě kolbiště kombíků. Vždyť právě z důvodu praktičnosti byly odvozeny od hatchbacků, liftbacků či sedanů. Měřeno objemem zavazadlového prostoru prostě kombíky svá bratrská SUV obvykle přerůstají. Obvykle. Existují ale i výrobci, kteří na kombíky dávno zanevřeli a ve svých SUV kombinují i schopnosti kombíků nebo MPV. Třeba takoví Francouzi se tímto směrem vydali. Některé jejich modely tak pojmou stejné množství bagáže jako kombíky. SUV totiž vlastně nejsou jen jedním typem vozu. Někteří výrobci sází na styl, jiní na schopnosti v terénu a další třeba právě na praktickou stránku věci.

Komfort

Komfort přepravy je samozřejmě vždycky závislý na tom, jak se pochlapili inženýři, vývojáři a manažeři. Obecně lze ale říct, že téměř všechny trumfy drží v ruce kombíky. Nižší těžiště znamená, že pérování může být měkčí, aniž by se auto v zatáčkách nadměrně naklánělo. Lepší aerodynamika zase slibuje lepší akustický komfort. A takto by se dalo pokračovat i dále. V zásadě jediným pozitivem SUV v oblasti komfortu jsou velká kola a vysoký profil pneumatik. Malé ostré nerovnosti pak zvládají lépe než kombíky s menšími koly. Jistota podvozku je ale pak omezena i větší neodpruženou hmotou. Něco za něco.

Cena

A když jsme u toho „něco za něco“, pojďme si popovídat o ceně. Tady je výhoda kombíků jasná. Výrobci vědí, že SUV je hlavně o stylu a za ten se platí. Srovnatelná SUV bývají minimálně o několik desítek tisíc dražší než podobné kombíky. A tato výhoda nemizí ani u ojetin. Naopak. Pořizovací cena je tak jasným pozitivem kombíků.

zdroje: Wikipedia, Škoda auto, Kia, Volkswagen