Kvíz: Tvrdé, nebo měkké? Zvládáte pravopis?

Tohle možná bude bolet. Tvrdé Y a měkké I totiž někdy bývají pro zlost. Vyjmenovaná slova, koncovky sloves, cizí slova – to všechno nám komplikuje psaní. Pojďte ukázat, jaký jste odborník na český pravopis, a vyzkoušejte si náš kvíz. A rovnou své síly porovnejte i s ostatními členy vaší rodiny, ať se ukáže, kdo jak moc dával pozor ve škole.

Ne, nebojte, žádná pětka nehrozí. I když jsme si všichni právě s tvrdým y a měkkým i ve škole užili asi nejvíc, teď není z čeho mít strach. Můžete se tak do kvízu pustit s klidnou hlavou a užít si tu pestrost a historicky dané jazykové souvislosti, díky kterým si můžeme lámat hlavu nad takovou hloupostí, jakým je správné psaní této hlásky. Ještě před kvízem se možná rádi dozvíte, proč čeština vůbec to tvrdé a měkké y/i má. Tomuto tématu se věnovala například Jaroslava Nováková pro Český rozhlas Plzeň. Do češtiny se obě dnes stejně znějící hlásky dostaly z praslovanštiny, tedy z prajazyka Slovanů. Výslovnost obou se však původně velmi lišila.

Měkké i se artikulovalo tak, že se špička jazyka zvedala vzhůru a směrem vpřed k předním zubům, rty byly nezaokrouhlené, čelistní úhel byl velmi malý. Jednalo se o tzv. zavřenou hlásku. Pro jasnější představu lze říct, že otvor mezi rty byl velmi malý a rty se tvarovaly jakoby do úsměvu. Vlastně je to podobné, jako tuto hlásku artikulujeme dnes.

Artikulace tvrdého y se do dnešní doby v obecné míře nezachovala. Jakousi představu o ní si ale můžeme udělat z okrajových nářečí z jihu Čech a východu Moravy. O výslovnosti tvrdého y psal i Jan Hus v roce 1406. Podle něj se pokládá špička jazyka za spodní zuby a jazyk se uprostřed obloukovitě zvedne. Jen si to zkuste, stejně jako náš kvíz.

zdroje: Český rozhlas Plzeň, Umíme Česky