Lucie noci upije. Jak je to možné, když slunovrat je ještě daleko?

13. prosince je významné datum, nejen proto, že letos připadá na „pátek třináctého“. Jde totiž o svátek svaté Lucie, který netrpělivě vyhlížíme my všichni, kterým se už dlouhé zimní večery a krátká odpoledne zajídají. Tato světice je navíc patronkou mnoha řemesel, dětí, nevidomých i těch, kdo hledají ochranu před nemocemi. Její svátek je však spojen především s jednou z nejznámějších českých pranostik: „Lucie noci upije, ale dne nepřidá.“ Co toto rčení znamená a jaké je jeho astronomické vysvětlení?

V mnoha zdrojích se dočtete, že pranostika pochází z doby, kdy lidé používali juliánský kalendář. Tehdy prý zimní slunovrat – nejkratší den v roce – připadal na 13. prosince, tedy den svátku svaté Lucie. S přechodem na přesnější gregoriánský kalendář v 16. století se však slunovrat posunul na 21. či 22. prosinec. Faktem však je, že tato pranostika má i jiný význam, protože odpoledne se kolem svátku Lucie začíná skutečně prodlužovat.

Od poloviny prosince totiž začne Slunce zapadat o něco později, což znamená, že odpoledne je déle světlo. Zároveň však Slunce ráno stále vychází později – tento trend pokračuje až téměř do konce roku. Noci se tak celkově nezkracují, a proto „dne nepřibývá“. Tento jev je způsoben nepravidelnostmi v zemské rotaci a její oběžné dráze kolem Slunce, které ovlivňují čas východů a západů Slunce. Výsledkem je, že nejdřívější západ Slunce nastává už začátkem prosince, zatímco nejpozdější východ připadá až na přelom roku. Bavíme se však v rozdílech v řádech jednotek minut.

Svátek svaté Lucie je vedle toho opředen řadou lidových zvyků a pověr. Podle tradice byla tato noc jednou z nejtemnějších v roce, kdy se prý scházely čarodějnice, aby škodily lidem. Lucie byla proto považována za ochránkyni proti zlým silám. Na Moravě se lidé chránili například tak, že každý den od 13. prosince do Štědrého dne odkládali jedno poleno, kterým pak zatopili na Boží hod, aby měli magickou ochranu.

Podle legendy svatá Lucie obětovala svůj zrak, aby zůstala věrná své víře, a nakonec podstoupila mučednickou smrt. Dnes je symbolem světla – nejen díky svému jménu odvozenému z latinského lux (světlo), ale i díky tomu, že její svátek připomíná blížící se prodlužování dní. Patronka ochraňuje nejen hospodyňky a řemeslníky, ale i ty, kdo hledají úlevu od bolestí v krku, infekcí nebo očních chorob.

Pranostika „Lucie noci upije, ale dne nepřidá“ tak nabízí nejen zajímavý pohled do historie kalendáře, ale i připomínku lidových tradic a víry v ochranu před temnými silami. V dnešní době, kdy máme přesné astronomické údaje, v sobě stále nese poetiku a poselství, že i nejtemnější období roku může přinést naději na světlo.

zdroje: meteogram, kudyznudy, článek částečně vznikl pomocí ChatGPT