Motor Hyundai 1.5 DPI: Návrat starých časů?

Skoro to vypadá, jako by emisní šílenství vážně nevyhnutelně tlačilo směr automobilového vývoje někam k elektromobilům nebo alespoň hybridům. Řadu vozů už bez nějaké alespoň základní elektrifikace nepořídíte. Naštěstí existují automobilky, které mají koule jít proti proudu.

Mezi ně se zařadil i korejský gigant Hyundai, který do letitého kompaktu i30 v rámci modernizace před třemi roky použil zcela nový základní benzinový atmosférický motor 1.5 DPI. V proudu vývoje se tak dostal někam před éru turbomotorů a downsizingu, tedy někam do doby, na kterou petrolheadi nejraději vzpomínají. Jaká ale fungl nová patnáctistovka je přímo v provozu?

Zkratka DPI ukrývá anglické výrazy pro dvojité nepřímé vstřikování. To nejlepší z moderny i staré školy. Projev motoru tak opravdu připomíná devadesátá léta. Okamžitá reakce na plyn a postupná gradace výkonu jsou spolu s potenciální vysokou spolehlivostí jednoznačnými pozitivy. K tomu přidejte kultivovanost čtyřválce a vypadá to na jasnou volbu.

Každá mince má ale dvě strany. Řidiči zvyklí na masivní kroutící moment o pár deci menších přeplňovaných jednotek musí být zklamáni pružností nového 1.5 DPI. 110 koní sice vypadá konkurenceschopně, ale pouhých 144 Nm nestačí ani litrovým tříválcům. Nakonec, v hierarchii Hyundai je tato jednotka právě pod dříve základním litrem. Dokládají to i hodnoty zrychlení a maximální rychlosti na úrovni 12,3 s resp. 187 km/h.

Oproti dřívější čtrnáctistovce je ale posun citelný. Řidičsky motor nejvíce připomíná klasickou šestnáctistovku, která několik desetiletí tvořila solidní střed ve třídě kompaktů. Dokládá to i srovnání slovenského kolegy Mišo Karpata (odkaz ve zdrojích pod článkem), který vedle sebe postavil nejnovější Hyundai i30 s motorem 1.5 DPI a předchozí model se zážehovou šestnáctistovkou. Projevy obou jednotek se liší jen mírně, stejně jako spotřeba, která by se u novinky měla pohybovat kolem 6,5 litru naturalu na sto kilometrů.

Proč ale nechtít přece jen silnější litrový tříválec? Projev atmosféry závodníkům určitě není třeba vnucovat. Ti by o slabou patnáctistovku ani okem nezavadili. Naopak už byla zmíněná potenciální spolehlivost daná konstrukční jednoduchostí. Chybí turbo, ale i třeba filtr pevných částic. Tenhle motor je zároveň pro ty řidiče, kteří jezdí převážně kratší trasy po městě a kolem něj. To je přesně ten cyklus, kdy se motor řádně neprohřeje a moderní přeplňovaná jednotka trpí. Nové patnáctistovce takový režim neublíží. Naopak na hltání dálničních kilometrů bych asi volil jiný agregát. To dokládá i 3 500 otáček, které při stotřícítce ukazuje otáčkoměr, i míra hluku, kterou v takové situaci vnímají uši na palubě nového Hyundai i30.

zdroje: Autožurnál, Hyundai