Mozaika vzdělávání s Ondřejem Neumajerem: Skauting je nejlepší vzdělávací systém, jaký jsem v životě viděl

Ondřej Neumajer je vedoucím oddělení Digitalizace ve vzdělávání v ⁠Národním pedagogickém institutu České republiky⁠. Web organizace ⁠Učitel naživo⁠, se kterou také spolupracuje, o něm říká, že je konzultantem vzdělávání, lektorem, didaktikem a popularizátorem účelného využívání informačních a komunikačních technologií.

V rozhovoru jsme se věnovali nejen jeho cestě do současných pozic, díky kterým má reálný vliv na směřování projektů s velkým dopadem do českých škol. Zaměřili jsme se také na malé revize rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, na vzdělávací obor informatika i na digitální kompetence. Řeč přišla také na profesní rozvoj učitelů i ředitelů škol. Jakou jednu knihu pro orientaci v současném českém školství by Ondřej Neumajer posluchačům doporučil? I to se při pozorném poslechu dozvíte.

V rozhovoru mimo jiné zazní:

Tradiční otázka na začátek: Co jste vystudoval?

Já jsem původní profesí učitel a neustále se tou problematikou zabývám. Studoval jsem učitelství informatiky a anglického jazyka na Technické univerzitě v Liberci. To už je ale dávnověk. Po škole jsem učil na základní škole a po několika letech zahájil studium na Pedagogické fakultě na Univerzitě Karlově, kde jsem v roce 2007 končil s doktorátem z pedagogiky se zaměřením na informační výchovu.

Když jsme se toho dotkli, kdy se to vlastně lámalo, kdy začali do škol přicházet učitelé-informatici a nikoliv informatici-učitelé?

Toto já už nepamatuji. Je ale třeba říct, že Rámcové vzdělávací programy, které jsou na školách od roku 2005, obsahují obor informatika právě od roku 2005. Už předtím byly tři porevoluční vzdělávací programy. V nich informatika nebyla nebo byla obsažena jen okrajově jako povinně volitelný nebo volitelný předmět.

Vy se teď profesně hodně věnujete učitelům informatiky a jejich vzdělávání. Jak vám se vstupovalo po vysoké škole do praxe?

Já měl po vysoké škole ještě epizodu ve Spojených státech, kde jsem piloval angličtinu. Až pak jsem nastoupil do školy, ovšem ne na pozici učitele. První dva roky jsem pracoval jako koordinátor komunitního centra. To bylo velmi zajímavé. Škola se tak nesnažila poskytovat vzdělávání pouze dětem, ale i celé komunitě. Později jsem začal i učit a ještě později dělat i zástupce ředitele.

Na nástup do praxe vzpomínám rád, i když dnes bych se asi styděl, jak jsem tehdy jako učitel vystupoval. S odstupem několika desetiletí vidím, co vše jsem dělal špatně. Vlastně nechápu paní ředitelku, která mi tehdy umožnila nejen učit, ale i být ve vedení školy a starat se o ostatní učitele. To bylo velmi odvážné.

Odborně jsem byl dobře připraven. Hodně mi však chyběla pedagogická praxe. V tomto jsem měl výhodu, že jsem vedl skautský oddíl, takže jsem věděl, co mě čeká a jak se k dětem chovat. Do praxe jsem však úplně dokonale připraven nebyl. Ale to asi ani není možné, aby škola dokonale připravila na práci s dětmi, a dnes zejména na práci s rodiči, což je velmi specifická oblast učitelství.

Už jste několikátý skaut v Mozaice vzdělávání. Nemohu se tedy nezeptat. Jak je možné, že máme tolik skautů v různých organizacích kolem školství?

Já bych řekl, že skauting je nejlepší vzdělávací systém, jaký jsem v životě viděl. Přitahuje mladé lidi. Umožňuje jim smysluplně trávit volný čas, navíc v přírodě. Každý oddíl si navíc zachoval určitou svébytnost. Dnes tak i skautské oddíly lze rozdělit na přírodovědné, sportovní, kulturní… Vždy je tam určitý duch.

Myšlenky spolupráce, sounáležitosti, společné vize, kamarádství, tah na branku musí generovat mladé lidi do prací s lidmi, a tedy i do školství.

Více si můžete poslechnout přímo v podcastu. Podcast najdete například na platformě Spotify.

zdroj: Mozaika vzdělávání