Plzeň známá neznámá: Kolomazná pec

Plzeňané toto místo dobře znají. Vždyť kolem něj velmi často chodí na procházky. Možná si ani neuvědomují, že to, co v lese míjí, je minimálně českým unikátem. A právě tomuto unikátu se ve svém posledním videu věnují nadšenci ze spolku Ze Stínu.

Podivné kamenné iglú s mříží místo střechy a ukryté pod dřevěnou konstrukcí. Právě takto vypadá nejlépe dochované kolomazná pec v Česku. Najdete ji jen kousek od konečné tramvaje číslo 1 v plzeňské čtvrti Bolevec. Tady hned za paneláky začíná les protkaný celou řadou značených turistických tras. Přímo kolem kolomazné pece pak vede žlutá, zelená, Sigmondova stezka i Zážitkový okruh Spejbla a Hurvínka. Pokud bydlíte v Plzni a nikdy jste tu nebyli, určitě tu chybu napravte.

Tato technická památka pochází z 18. století. Sloužila k výrobě dehtu a dalších souvisejících produktů. K tomu byla využita tzv. suchá destilace dřeva, což je mimochodem velmi zajímavá záležitost. Stavba ve tvaru 5 metrů vysokého komolého kužele je vyzděná lomovým kamenem. Zdivo je silné minimálně 70 centimetrů. Nejedná se přitom o kompletní pec. Ty totiž bývaly dvouplášťové. Na Bolevci je k vidění jen (velká) část vnějšího pláště. Horní otvor býval menší a zakrýval se deskou, ten spodní – vstupní dvířky. Postup destilace velmi zajímavě popisuje text v Památkovém katalogu Národního památkového ústavu (2):

Meziprostor se buď vyhříval ohni udržovanými u krajních otvorů (tím ve vnitřním prostoru probíhala destilace) nebo se v něm srážely výpary z vnitřního pláště na tekuté produkty, které vytékaly obvodovým žlábkem do sběrných nádob u krajních otvorů ve vnějším plášti. V tom případě se pro dosažení potřebné teploty zapalovala přímo náplň vnitřního pláště (dřevo se smolou) a hoření se regulovalo průduchy u vrcholu pece. Po svažité podlaze vnitřního pláště vytékaly z jímky před vstupním otvorem základní produkty procesu. Prostor před pecí býval kryt přístřeškem na ochranu sběrných nádob, paliva a obsluhy. Jeho pozůstatkem jsou oba krajní valy. V prameništi západně od pece byly jímky na potřebnou vodu s přístupovou cestou přes močál.

Dehet se však od poloviny 19. století vyrábí průmyslově, a tak podobné zařízení vlastně nemá opodstatnění. I tato kolomazná pec přestala být v předminulém století využívána, stejně jako řada dalších. Jen v plzeňských lesích jich prý bývalo osm. Na rozdíl od nich se ale dochovala dodnes a každý si tak procházku po severním okraji Plzně může zpestřit pohledem na tento technický unikát. Díky informačním panelům v okolí se pak o jeho využití i leccos dozví.

zdroje:

1. Wikipedia
2. Národní památkový ústav