Plzeň známá neznámá: Kostnice u sv. Jiří

Ve stínu všem dobře známého kostela sv. Jiří na Doubravce se krčí nenápadná barokní stavba. Bývalá kostnice je unikátní nejen vytříbenou architekturou, ale i příběhy, které se s ní pojí. Pojďte ji s námi prozkoumat.

Kdo by neznal krásný kostel sv. Jiří, který je nejen ozdobou Doubravky, ale i důležitým svatostánkem pro historii celého okolí. Včetně Plzně. Povídá se o něm leccos a jeho dějiny jsou velmi bohaté a dlouhé. Ale jak už jsme řekli, kvůli kostelu tu dnes nejsme. Na místním hřbitově se totiž nachází malebná stavba, která je tak trochu ve stínu slavného kostela.

Nezvykle bohatě zdobená barokní kostnice se nachází v severní části areálu hřbitova. Symetrická stavba s malou věžičkou ve tvaru lucerny má také zajímavý příběh. Ale popořadě.

Co je to kostnice? Je to stavba, která uchovává kosti. Proč někoho pohřbili normálně do hrobu a jiného uložili kamsi na hromadu kostí? Středověké a novověké hřbitovy byly malé. Mrtví se tak mnohdy do hřbitovních areálů nevešli a tak se vymyslelo takové skladovací řešení. Třeba už po pěti letech od pohřbu byly hroby otevřeny, kosti vybrány a buďto uloženy někam na stranu ke hřbitovní zdi, anebo právě do kostnice. Zde měly pozůstatky nebožtíků setrvat až do Posledního soudu.

V 18. století v Doubravce řešili stejný problém. Farnost byla velká, hřbitov malý, mrtvých hodně a kosti nebožtíků byly na hromadách kolem hřbitovní zdi. Nechali si tu proto postavit tuto krásnou kostnici. Mapy nám hezky ukazují, že kostnice stála původně u kraje hřbitova. Ten byl v 19. a 20. století rozšířen.

Je to krásná stavba a tak vás už možná napadla otázka, kdo je jejím autorem. Obecně se soudilo, že to byl barokní stavitel Matěj Ondřej Kondel, který je autorem přestavby kostela sv. Jiří, která probíhala ve třicátých letech 18. století. Dnes se však s ohledem na některé detaily soudí, že ji stavěl někdo, kdo se Kondelovým dílem jen inspiroval. Tak či tak, vznikla jedna z nejkrásnějších kostnic na Plzeňsku.

Přízemní stavbička je členěna lisénami. Ikonická jsou oválná okna, která byla až v 19. století napůl zazděna. Uprostřed střechy má kruhovou lucernu se čtyřmi oválnými okénky, nad kterými je vždy reliéf lebky se zkříženými hnáty – neklamný znak účelu stavby. Velmi malebná je krytina stavby. Pálené tašky zvané prejzy jsou dnes na Plzeňsku vzácností.

Nezvykle nákladné provedení se líbilo, o čemž svědčí fakt, že se stavba stala inspirací pro další kostnice. Například v nedaleké Druztové mají podobnou, byť na ní je již opravdu znát, že jí tvořil nějaký místní stavitel a detaily mu tolik nešly. Naopak mnohem zdobenější stávala u kostela sv. Máří Magdalény v místě, kterému dnes říkáme U Zvonu.

Dnes už kostnice svému původnímu účelu neslouží, jelikož si na počátku 20. století prošla vandalskými útoky. Na počátku 20. století se totiž kostnice stala terčem útoků omladiny, která několikrát rozházela kosti po celém hřbitově. Při rekonstrukci celého areálu v letech 1904 – 1905, byly kosti pohřbeny do šachtových hrobů a z kostnice se stalo provozní zázemí hřbitova.

Tím zůstala až dodnes a její pragmatické užívání se podepisuje na jejím stavu. Stavba přímo volá po nějaké ozdravné péči. Vzhledem ke své výjimečnosti by si to určitě zasloužila!

zdroj: spolek Zestínu