Škoda Octavia II 1.6 MPI: Klasik

Škoda Octavia 2. generace je auto, o kterém byly popsány stohy papíru a které má na kontě nejednu ošoupanou klávesnici. Málokdo z těch, kdo o něm kdy psal, s ním ale jezdil řadu let. Proto jsem se rozhodl přispět i já svou troškou do mlýna a podat vám – čtenářům zprávu o mých zkušenostech s tímto vozem.Auto, o kterém je řeč, bylo vyrobeno v roce 2005 a od začátku fungovalo jako rodinné auto v soukromých rukách. Jako spousta podobných tak nehýří výbavou. Elektricky ovládaná přední okna, nějaký ten airbag, manuální klimatizace, přední mlhová světla a to je tak asi veškerý nadstandard. V této generaci měla Octavia jednu v té době ne úplně obvyklou věc v základu – blinkry v zrcátku. Těžko říct, o kolik bezpečnější tak auto je, ale peněženku oprava takového zrcátka třeba po strkanici na parkovišti příliš nepotěší.

Motorizace pro běžného řidiče byla tenkrát také jasnou volbou. Kdo naftu u čerpačky brát nechtěl, sáhl nejčastěji po základní šestnáctistovce. V porovnání s podobnými jednotkami konkurence táhne příjemně odspodu. Sice nemá nějakou výraznou výkonovou špičku, ale pro běžné svižné ježdění vyhovuje perfektně. Navíc kombinovaně není problém jezdit výrazně pod 7 litrů na 100 kilometrů. Eco-rally po okreskách může dát dokonce výsledek ještě o litr nižší.

Jízda v Octavii byla i po deseti letech subjektivně na stále stejné úrovni. 70 000 kilometrů nebylo na podvozku prakticky znát. Musím ale dát zapravdu všem dobovým testům, Octavia je tvrdá. Na rodinný vůz určitě. Určitě to není žádný prkenný supersport, ale tradičně rozbitá česká vozovka není pro Octavii to pravé. Přední sedačky mi sedí perfektně, i když jsou ukotveny poněkud výše, než by mi bylo milé. Co je to však při dnešní módě SUV? Vzadu je sezení přece jen trochu tvrdší.

Octavia je často kritizovaná za místo pro kolena na zadních sedadlech. Je to sice hlavně problém první generace, ale i ta druhá je za to často kritizována. Tuto kritiku nemohu příliš potvrdit. Dva průměrně rostlí chlapi se za sebe posadí a nepřekáží si. Samozřejmě ale vzadu není místa jako v obýváku, co nabízí například Superb. V kontextu nižší střední třídy začátku tisíciletí mi však prostor vzadu přijde v normě.

Pokud v něčem Octavia exceluje, je to prostor zavazadlový. Je to všeobecně známé, ale za zadními sedadly je přes půl kubíku místa, kam se vejdou čtyři přepravky a ještě zbude místo na něco navíc. Potvrdil se mi však fakt, že čím větší je kufr, tím více zbytečností s sebou člověk vozí.

Pokud jde o spolehlivost, byl bych bez výhrady spokojen nebýt jedné epizody s neustále se rozsvěcující kontrolkou závady na motoru. Jednalo se o softwarovou chybu, kterou v servisu do druhého dne identifikovali a opravili. Jinak auto jezdilo deset let bez poruchy, jen měním spotřební materiál a olej.

Od koupě auta mě trápila subjektivně tenká vrstva laku. I pod malými vrypy prosvítá základová barva. Zprvu jsem měl strach z koroze, ta se však ani po letech na karoserii nikde neukazuje, což u jiných aut a značek úplně pravidlem není.

zdroj: Zpětné zrcátko