Soví mámu srazilo auto. Najít mláďata byl doslova detektivní úkol

Soužití lidí a zvířat vytváří často konfliktní situace, z nichž němé tváře prakticky vždy odcházejí jako ten poražený a někdy dokonce i sražený. Přesně to se stalo vzácné sově kalousovi ušatému na kraji Plzně. Na konci dubna ji v ulici Na Sudech srazilo auto což pro ni mělo fatální následky.

Zdá se vám to smutné, ale banální?  To by právě kolem nesměla procházet paní Mirka Sokolová, která ze sražené sovy udělala takřka detektivní případ s (alespoň částečně) šťastným koncem. Milovnice přírody totiž hned druhý den o svém nálezu informovala Karla Makoně z plzeňské záchranné stanice živočichů.

“Ze začátku jsem byl spíše skeptický a nevěděl, že paní Mirka je tak trochu z oboru. Na její zvídavé otázky jsem však nakonec odpověděl a v duchu si říkal, že najít pár a mláďata sražené sovy nebude na této lokalitě zrovna snadné. Silnice vede totiž přes kalousy poměrně v minulosti hodně osídlenou lokalitu, a tak kamionem sražená samice mohla mít hladová mláďata klidně jak na Mikulce, tak na Bílé Hoře a nebo za kempem u OSTENDE na Boleváku. Všude tam jsme totiž kalouse v minulosti měli, našli a kroužkovali,” popisuje Karel Makoň začátek detektivního případu a dodává, že  paní Sokolové vysvětlil, že najít případná mláďata kalouse není vůbec snadné. O prokázání, že se opravdu jedná o mláďata uhynulé samice ani nemluvě.

“O to více jsem pak byl překvapen, když mi druhý den před půlnocí  přišla od paní Mirky SMS, že mláďata našla a na místo už jede odchytová hlídka městské policie,” pokračuje Makoň. Bylo však třeba prověřit, že mláďata skutečně patří sražené a uhynulé matce.

Pískající mláďata sice byla slyšet, v noci se je však najít nepodařilo, a tak se ochránci přírody na místo vrátili druhý den ráno. Pitva zároveň potvrdila pohlaví sražené sovy i to, že se starala o mláďata. “O hodinu později se všichni i s  paní Mirkou přesouváme k lesíku vzrostlých borovic v zátočině pod Prokopávkou. U drátěného plotu poslední zahrady na Malém Bolevci kontrolujeme strom po stromu, úplně stejně jako to před deseti hodinami dělala paní Mirka s městskou policií a termovizí,” rozvádí příběh Karel Makoň. Ten o chvíli později v jedné ze zahrad skutečně staré ptačí hnízdo objevil. Tam kalous hnízdil a mláďata budou rozlezlá někde kolem. Za chvilku našel i malou chundelatou šedivou kuličku prachového peří s oranžovýma očima. Seděla na sousedním okrasném stříbrném jehličnanu.

“Za plotem sousední zahrady na soukromém pozemku, kde momentálně nikdo není a ani na zvonek či volání nikdo nereaguje, sedí to, co hledáme. Obíháme sousedy, sháníme kontakt na paní majitelku zahrady. Dana Škopková doma zjišťuje vlastníka zahrady a v momentě, kdy nám telefonuje, že ho má, tak přijíždí majitelka i s rodinou na zahradu bílým autem. V tu dobu jsme však už operovali na zahradě a všechny tři mladé kalouse úspěšně odchytili,” blíží se s vyprávěním do finále Karel Makoň. Při manipulaci s mláďaty se však z koruny sousední břízy ozvalo mládě čtvrté. To však bylo hodně vysoko a na krajní větvi. Čtvrté mládě tak ochránci přírody po několika konzultacích s jinými kolegy nechali ovdovělému samci na lokalitě k dokrmení.

Ještě tentýž večer se ochránci přírody na místo vrátili. Bylo třeba ověřit přesný počet mláďat, která na lokalitě zůstala, a zda samec žije a krmí. “I přesto, že jsme kontakt rodiče s mládětem přímo neviděli, podle zvuků, pískání a ranního nálezu čerstvě uloveného hraboše pod stromem jsme dospěli k závěru, že je vše v pořádku a můžeme řešit další případy. A tak zatímco tři částečně osiřelá mláďata našla dočasný azyl u nás na ZSŽ Plzeň, jedno zůstalo se samcem na lokalitě a až všechna povyrostou a začnou pořádně létat, tak se možná k sovímu  tátovi zase vrátí,” uzavírá vyprávění se snad šťastným koncem Karel Makoň.

zdroj: Karel Makoň, DES OP