Takhle se slavily Velikonoce na Chodsku

Velikonoce jsou nevýznamnějším křesťanským svátkem v roce. V celé Evropě se staly oslavou nejen církevního svátku Zmrtvýchvstání Páně, ale také vítáním jara a obnovy života. Každý evropských region má své tradice a rituály, které se předávají z generace na generaci. Svoje specifické kouzlo pak má tato tradice na Chodsku.

Velikonoční neděle byla největší slavností celého roku. Hospodyně vstávaly ještě za tmy, aby nabraly čerstvou vodu, v níž viděly záruku hojnosti mléka, smetany a vajec. Často spěchaly již po půlnoci, aby si zajistily první vodu. I s pokrmy se pak rodiny vydávaly do kostela, kde kněz požehnal dary země a slunce – vejce, mazance, pečené beránky, víno i křen. Posvěcení mělo magickou moc – jídla mělo podle víry lidí neubývat a mělo chránit před zablouděním. Na Chodsku se proto věřilo, že když někdo bloudil a vzpomněl si na svého spolustolovníka z Božího hodu, našel správnou cestu. Děti také přinášely hospodářům osolená a opepřená vajíčka, která museli sníst venku, aby nikdy nezabloudili.

Na Boží hod velikonoční se děti scházely na návsi k tradičním hrám. Hoši házeli vařenými obarvenými vejci přes střechu nebo do výšky a volali: „Rodiče, rodiče, červený vejce!“ Tento zvyk byl na Chodsku známý jako rodičování. Děti si také hrály na „poukání“, tedy tloukly vejci o sebe – komu vejce prasklo, prohrál. Někteří hoši sekali do vajec penízem nebo hádali, zda uvnitř najdou „jalovičku“ (žlutý žloutek) nebo „mourka“ (tmavší žloutek).

V tento den chodské ženy odložily postní kroje s tmavými barvami a oblékly se do svátečních, pestrých krojů.

Na Velikonoční pondělí se na Chodsku slavila pomlázka, zde nazývaná dynovačka. Chlapci chodili dopoledne „po červených vejcích“ a šlehali dívky spletenými vrbovými pruty, zdobenými barevnými stužkami. Dotek vrbových prutů měl přenášet sílu, zdraví a krásu. Tento zvyk se na Chodsku ve větší míře rozšířil až po první světové válce a jeho význam vzrostl po roce 1945. Dívky musely za šlehání chlapcům zaplatit vejci, a pokud chtěly projevit svou náklonnost, věnovaly jim až 24 červených kraslic.

Kraslice se zdobily především červenou barvou, která symbolizovala lásku a život. Proto se Velikonocům na Chodsku říkalo „na červený vejce“. Důležitější než darování bylo samotné požití vejce, neboť se věřilo v jeho magickou moc. Nejstarší tradicí bylo zdobení vařených vajec, teprve od 19. století se začaly objevovat vyfouknuté skořápky. Výroba kraslic se postupně stala sezónním řemeslem, zejména pro švadleny a vyšívačky, tzv. šedličky, které na ně přenášely tradiční chodské vzory inspirované výšivkami.

Velikonoce na starém Chodsku byly tedy nejen duchovním svátkem, ale i časem veselí, her a udržování starobylých tradic, které si místní obyvatelé uchovávali s hrdostí.

zdroj: Chodsko.net