Ukažte, jak se vyznáte v pravopisu. Kvíz na psaní Y a I

Český pravopis, to není žádná pohádka pro předškolní děti. Někoho budí ze sna ještě dlouho poté, co dokončí povinnou školní docházku. Jiní pak pravidelně mívají osypky, když musí číst texty napsané někým, kdo se s českým pravopisem zrovna nekamarádí. Kromě všech těch “mě a mně” nebo “s a z” je tu ten úplně největší strašák – tvrdé y a měkké i.

A právě kolem těchto dnes stejně znějících hlásek jsme vystavěli náš dnešní kvíz. Jen ukažte, jak jste na základní škole dávali pozor a jaký jste mistr pravopisu. Uvidíte, že některá slovní spojení v kvízu pro vás možná budou hračkou, ale u jiných se pořádně zapotíte. A pokud ne, tak jste skutečně mistrem pravopisu, jak se sluší a patří, a směle můžete tento kvíz sdílet mezi vaše přátele a známé, ať se ukáže, že největším znalcem psaní tvrdého Y a měkkého I široko daleko jste právě vy.

Vysíleni po kvízu se možná rádi dozvíte, proč čeština vůbec to tvrdé a měkké y/i má. Tomuto tématu se věnovala například Jaroslava Nováková pro Český rozhlas Plzeň. Do češtiny se obě dnes stejně znějící hlásky dostaly z praslovanštiny, tedy z prajazyka Slovanů. Výslovnost obou se však původně velmi lišila.

Měkké i se artikulovalo tak, že se špička jazyka zvedala vzhůru a směrem vpřed k předním zubům, rty byly nezaokrouhlené, čelistní úhel byl velmi malý. Jednalo se o tzv. zavřenou hlásku. Pro jasnější představu lze říct, že otvor mezi rty byl velmi malý a rty se tvarovaly jakoby do úsměvu. Vlastně je to podobné, jako tuto hlásku artikulujeme dnes.

Artikulace tvrdého y se do dnešní doby v obecné míře nezachovala. Jakousi představu o ní si ale můžeme udělat z okrajových nářečí z jihu Čech a východu Moravy. O výslovnosti tvrdého y psal i Jan Hus v roce 1406. Podle něj se pokládá špička jazyka za spodní zuby a jazyk se uprostřed obloukovitě zvedne. Jen si to zkuste.

zdroje: Český rozhlas Plzeň, Umíme Česky