Daihatsu Copen: pidisporťák

Na tokijském autosalonu v roce 1999 debutoval miniaturní dvoudveřový roadster s elektricky zatažitelnou pevnou střechou. Jmenoval se Daihatsu Copen. Modří již vědí, že osacká automobilka se tehdy rozhodla nabízet sportovní model ve třídě Kei cars, tedy mezi minivozy s délkou do 3,4 metru, maximální šířkou 1,48 metru, maximální výškou 2 metry, maximálním objemem motoru 660 kubíků a nejvyšším výkonem 47 kW, které jsou v domovském Japonsku daňově zvýhodněny. Výroba tohoto sporťáčku začala v roce 2002 a trvala bez větších úprav celých deset let. Teprve v roce 2014 jej pak nahradila druhá generace, která se vyrábí dosud.

Na evropském trhu ale žádné daňové slevy neplatí a Daihatsu mohlo svůj prskolet osadit i větším motorem. Volba padla na atmosférickou třináctistovku posílající na přední kola výkon až 64 kW (při 6000 otáčkách) a točivý moment 120 Nm (o 1600 otáček dříve). Pokud čekáte, že se Copen s těmito čísly mohl sportovně pouze tvářit, je třeba si uvědomit, že vážil jen lehce přes 800 Kg. Jeho hmotu dokázal tento motůrek rozpohybovat z klidu na sto kilometrů v hodině za 9,5 vteřiny. Supersport to tedy rozhodně nebyl, ale svižně se s ním jezdit dalo. Dynamika jízdy odpovídala tehdejším vozům střední či nižší střední třídy s benzinovým atmosférickým motorem. Maximální rychlost tohoto vozu dosahovala 180 km/h (v případě automatické převodovky o 8 km/h méně), což opět není vysoká hodnota, ale na okresky, kam, vedle městského provozu, Copen patří, to úplně stačí. 1,28 metru vysoké vozítko spotřebovalo průměrně 6 litrů paliva na 100 kilometrů, ale existence úspornějších vozů jeho majitele trápila jen zřídka. Tato čísla se s oturbenou šestsetšedesátkou o výkonu pro Evropu zvýšeném na 50 kW moc srovnávat nedají. Pro dynamicky zaměřené řidiče to bylo i na lehoučký Copen málo (0-100 km/h za 11,7 vteřiny).

Design vozu je typicky japonský. V Evropě by se pokusili vytvořit nabroušený „obličej“ s ostrými rysy, v Americe retroprcka nebo svalovečka (nebo by spíš nic pod 4,5 metru nevyráběli). U Daihatsu šli na věc jinak. Roztomile kulatá silueta a kukuč, který někomu přijde roztomiloučký a jinému psychopatický, zrovna nejde k imige piráta silnic. Copen však vždy bodoval hlavně podvozkem. Jiné 3,5 metru dlouhé auto s poháněnou přední nápravou takovou zábavu za volantem nenabídne. Přitom stačí vlastně hodně málo. Miniaturní velikost, muší váha a malá výška – nízké těžiště, kterým se dá dohnat i úzký rozchod kol.

Určitou úroveň Copenu dokládá i fakt, že jej, jako zástupce všech Kei cars, James May zařadil do speciálního vydání magazínu Top gear, který mapoval lidová auta.

Daihatsu Copen lze u nás koupit jen zřídka. Oficiálně se k nám nikdy nedováželo. Pokud však při výběru vozu překonáte faktickou absenci specializovaných servisů, můžete si autíčko dovézt ze zahraničí. Ceny kusů se slabším motorem začínají v evropských bazarech na v přepočtu 100 000,- Kč, třináctistovky o nějakou tisícovku Eur výše. Jejich cena však pomalu ale jistě roste.

Druhá generace tohoto vozu se na trhu objevila v roce 2014. Do Evropy se však již nedovážela, protože Daihatsu se z evropských trhů stáhlo takřka současně s koncem první generace Copenu.

zdroj: Wikipedia, Zpětné zrcátko