Luděk Michalik z Open Gate: Schopnosti a dovednosti studentů se mění a učení se tomu musí přizpůsobit

Luděk Michalik je zástupcem ředitelky pro gymnázium v soukromé škole Open Gate, učitel matematiky, koordinátor programu The Duke of Edinburgh´s International Award. V rozhovoru jsme se věnovali především životu gymnázia Open Gate, tedy gymnáziu středočeskému prestižnímu bilingvnímu kolejnímu osmiletému.

Jací jsou učitelé této školy? Jací žáci ji navštěvují? Jakým způsobem jsou vybíráni? Jak složité je oslovit nadané žáky ze sociálně znevýhodněného prostředí? Jakou podporu nabízí nadace The Kellner Family Foundation? Co se skrývá pod názvem The Duke of Edinburgh´s International Award? Co přináší takzvaná IB maturita? Na jaké univerzity odcházejí absolventi této školy? Zazněly odpovědi nejen na tyto otázky.

V rozhovoru mimo jiné zazní:

Je to náhoda, že tvoje učitelská dráha je protkaná působením na gymnáziích?

Nebudu nic lakovat na růžovo. Když jsem kolem roku 2000 začínal učit, tak už tenkrát se říkalo, že učit na základní škole není úplně jednoduché, zatímco učit na gymnáziu je mnohem jednodušší, takže jsem šel cestou nejmenšího odporu a jednoduchých řešení. Teď však musím říct, že bych si docela rád vyzkoušel i učení na základní škole. To si myslím, že má taky něco do sebe. I když základní škola a gymnázium se možná liší méně, než si někteří myslí.

Pojďme rozvinout tu myšlenku, že gymnaziální učitel nemá srovnání se základní školou. Učil jsi ale už řadu gymnaziálních ročníků, a tak minimálně časové srovnání máš.

Kdokoli, kdo učí déle, si musel všimnout, že studenti se v něčem proměňují a v něčem jsou stejní. Není to tak, že bych po dvaceti letech řekl, že studenti jsou jiní než byli. Když se podívám, co dělají a jak se baví, tak to díky mobilům vypadá formálně jinak, ale princip zůstává úplně stejný. Na druhou stranu jejich schopnosti a dovednosti se v tom čase poněkud mění. Učení se tomu musí přizpůsobit.

Co se týká toho srovnání základních škol a gymnázií, tak je třeba říct, že existuje spousta typů základních škol a spousta typů gymnázií. Já pracuju na soukromém gymnáziu, které není striktně selektivní. Přijímačky sice máme, ale určitě to není tak, že bychom brali 10% nejlepších z celé republiky a s těmi pracovali, jako to mají jiná gymnázia. V tomto máme tedy blíž k základní škole.

…

Co tě i po dvaceti letech na učení nejvíc baví?

Stále to samé. Není to monotónní práce. Každý okamžik je jiný. Učitel je muž či žena dvaceti profesí – to koluje na internetu a ve skutečnosti to tak i je. Chvilku jste vychovatel, chvilku zdravotník, chvilku organizátor, chvilku pedagog. Tohle vše se prolíná. Tahle různorodost a kontakt se studenty mě baví nejvíc.

Jak dlouho jsi v Open Gate?

Já jsem srostlý s Open Gate. Jsem tam úplně od začátku, to znamená od roku 2005. Nejprve na poloviční úvazek a od dalšího roku jsem tam zakotvil naplno.

Jaké to je skoro dvacet let sledovat ten pravidelný roční cyklus a průběžný vývoj?

Je to vlastně zvláštní. Kdyby mi někdo řekl, že budu 20 let na jednom místě, tak bych tomu nevěřil. Jeden z prvních ředitelů byl Angličan a ten mi říkal, že v Anglii je normální, že se po čtyřech letech jde dál. A kdo nejde dál, tak je divnej. Já tam tenkrát byl asi pátý nebo šestý rok, tak si mě tak prohlížel…

Důvod, proč jsem v Open Gate tak dlouho a spokojený je to, že se ta škola neustále vyvíjí. Tím, že jsem začal ve škole, která vznikla na zelené louce, tak ta její dynamika je úplně jiná, než kdyby měla nějakou tradici a byla nějak zajetá. Vždycky, když mám pocit, že se začnu nudit, tak přijde něco nového, co mě zase začne bavit, takže mi ani nepřijde, že tam jsem dvacet let. V životopise to ale musí vypadat divně.

Chcete slyšet celý rozhovor a dozvědět se o Open Gate více? Podcast najdete například na platformě Spotify.

zdroj: Mozaika vzdělávání