Město Poběžovice ocenilo své občany

Na čtyři desítky poběžovických občanů se sešly ve sváteční odpoledne 28. října v místním kině, aby se zúčastnily již druhého slavnostního předávání ocenění významným místním občanům, kteří se zasloužili o věhlas Poběžovic, či o rozvoj kulturního, sportovního a společenského života ve městě.

Moderování akce se s velkou grácií ujala Eva Vondrašová, hudební doprovod obstarali učitelé ZUŠ Horšovský Týn Michal Poul a Anna Zoubková spolu se svým žákem Petrem Vejvančickým.

Starosta poté přivítal všechny přítomné radní, zastupitele, laureáty na ocenění, hosty i občany města. Uvedl, že myšlenka na uspořádání této akce jej napadla při sledování předávání vyznamenání prezidentem Zemanem právě ve sváteční Den vzniku samostatného Československého státu (1948). Vycházel z toho, že Poběžovice nejsou jen Brokof, Smetana nebo Richard Coudenhove-Kalergi, kteří v Poběžovicích kdysi působili, ale jsou zde i občané, kteří zde působili nedávno nebo působí i v současnosti a jsou pro město tak důležití, že si nejvyšší ocenění právem zaslouží.

První oceněnou kategorií je oblast historie, ve které je oceněným PhDr. Jan Vogeltanz. Narodil se 15. 2.1945 v Mrákově a celoživotně se zabýval historií, zejména vojenskou. Do Poběžovic přišel s rodiči hned po válce v rámci osidlování pohraničí do domu, ve kterém žije dodnes. Studoval na Karlově univerzitě v Praze obor dějepis a čeština a studium zakončil v r. 1975 doktorátem. Poté pracoval jako historik v muzeu v Klatovech a Domažlicích. Nyní je v důchodu, ale stále se věnuje svému milovanému oboru. Jeho odborné statě vychází ve veřejném i odborném tisku. Jako autor textu se podílel i na mnoha odborných knihách, některé z nich dokonce i sám ilustroval. Jako výtvarník se dočkal i samostatné výstavy s tématikou historických vojenských uniforem, která byla otevřena v roce 2020 v prostorách domažlického hradu. Starosta města mu předal pamětní plaketu s oceněním, poděkoval mu za jeho mimořádný přínos pro Poběžovice a popřál pevné zdraví do dalších let.

Druhou kategorií je oblast kultury, v níž je oceněnou paní Hana Pelikánová. Narodila se 17. 8. 1941 v Plzni. Vystudovala pedagogickou školu ve Stříbře a nastoupila do Mateřské školy v Semošicích a poté pracovala v Mateřské škole v Miřkově. Od roku 1960 vykonávala funkci ředitelky Mateřské školy Meclov. Po mateřské dovolené nastoupila jako učitelka do Mateřské školy Poběžovice, kde pracovala až do odchodu do starobního důchodu. V roce 1973 po druhé mateřské dovolené se vrátila zpět do školky a zastávala funkci ředitelky. Zaslouží si obdiv a vděk za to, že v této funkci vytrvala tak dlouho i přesto, že jí spoustu problémů přinesla její snaha prosazovat nové trendy ve výchově proti konzervativním názorům tehdejšího vedení Poběžovic. Svoje povolání nebrala jen jako práci, ale i jako poslání a vnášela do něj spoustu nových a pokrokových nápadů. S láskou pak pomáhala i po odchodu do důchodu ve školkách, kde bylo třeba „zaskočit“ za chybějící pedagogy. S manželem dlouho pracovali v místním ochotnickém divadle, kde se angažovala jako herečka, ale byla známá především jako nenahraditelná nápověda. V poslední době vedla po nějakou dobu dětský klub Čítánek v místní knihovně, kde se věnovala malým čtenářům a díky jejímu předčítání pohádek a vyprávění byla pro drobotinu „pohádková babička.“ Starosta předal paní Pelikánové symboly ocenění s kytičkou, poděkováním a přáním všeho nejlepšího.

Třetí oceňovanou kategorií je oblast mezinárodních vtahů, ve které je oceněnou Mgr. Miroslava Šebestová. Narodila se 25. 8. 1955 v Domažlicích a do roku 1958 bydlel s rodiči v Postřekově. Poté se přestěhovali do obce Díly, kde absolvovala 1.-5. ročník základní školy a pokračovala pak v Klenčí pod Čerchovem, kam dojížděla. Od r. 1970 studovala gymnázium v Domažlicích se zaměřením na humanitní předměty a jazyky. Po dokončení studia nastoupila na vysokou školu, kde studovala český a německý jazyk a studium zakončila státní závěrečnou zkouškou v roce 1978. Svoji učitelskou dráhu zahájila v Poběžovické škole, která jako jediná v okrese nabízela výuku německého jazyka. V roce 1985 došlo k organizačním změnám ve vedení školy a paní Šebestová se musela ujmout funkce zástupkyně ředitele školy. V roce 1990 naše město navázalo partnerství s německým městem Schönsee a paní Šebestová v něm vystupovala aktivně. V tamní škole zahájila výuku českého jazyka a následovala společná setkání pedagogů, výlety a několikadenní společné pobyty žáků škol obou partnerských měst. Vštěpovala dětem, že znalost cizího jazyka je nezbytná a že mají výjimečnou příležitost obohatit se o poznatky z života svých sousedů. V rámci spolupráce obou škol započala i práci na mezinárodních projektech. V roce 1991 zahájila paní Šebestová v Německu i výuku českého jazyka pro dospělé a od té doby uspořádala velké množství vzájemných setkání, výletů a společných kulturních akcí Čechů a Němců. Ke škole v Schönsee se v roce 2005 přidala i Mittelschule v obci Oberviechtach a o sedm let později další německá škola. V toce 2008 se poběžovická škola zapojila do projektu Comenius a po dva roky spolupracovala s žáky a pedagogy celkem čtyř škol z Česka, Německa a Rakouska. Od roku 1998 se datuje partnerství města Poběžovice se švýcarskou obcí Radelfingen, kde hrála od počátku se svojí znalostí jazyka nejdůležitější roli. V roce 2010 byla její přeshraniční aktivní práce oceněna Centrem Bavaria-Bohemia cenu Stavitel mostů (Brückenbauer). Paní Miroslava Šebestová se osobně předávání ocenění nezúčastnila, protože si užívala zaslouženého odpočinku s manželem. Ocenění za ní převzal ředitel Základní školy Poběžovice Ing. Petr Lehner.

Poslední z oceňovaných kategorií je sport a v ní byl in memoriam ocenění pan Jiří Volfík. Narodil se 29. 8. 1911, vyučil se živnosti hostinské a výčepnické, ale během života si vyzkoušel mnoho profesí. Pracoval jako dělník na pile, v lese, také ve Škodě Plzeň, ale většinu svého aktivního života pracoval v pohostinství. Byl sportovně nadán a nějaký čas bydlel ve Vysokých Tatrách, aby tam mohl závodit na lyžích. O tom, že byl dobrým lyžařem, svědčí to, že byl členem reprezentačního družstva pro mistrovství Evropy. V roce 1945 se stal nájemcem turistické chaty na Čerchově, ale protože nepatřil k podporovatelům komunistického režimu, strávil několik let jako politický vězeň v totalitním vězení. Poté se plně věnoval svým zálibám a práci v Lidovém domě v Poběžovicích (Hubertus). Jeho velkou láskou byl veškerý sport, a proto nechyběl mezi zakladateli fotbalového oddílu Lokomotiva Poběžovice, později také působil v Rudé hvězdě, později Jiskře Domažlice, se kterou slavil úspěchy až v divizi. Společně s Františkem Pekárem se v roce 1973 ujal vedení poběžovické fotbalové mládeže, se kterou pracoval nepřetržitě až do konce svého života. Byl rovněž zapáleným myslivcem, staral se o svůj revír, miloval přírodu. Měl vzácný cit na lidi – vždy dokázal odhadnout jejich možnosti a následně s nimi pracovat tak, aby dosáhli svého maxima. 27. prosince to bude 24 let, kdy nás navždy opustil. Za svého otce převzala ocenění dcera Jitka Korecká.

Na závěr hodinového slavnostního aktu ještě starosta města informoval přítomné o tom, že v roce 2020 vlivem velkých omezení nebylo možno provést vyhodnocení ankety Sportovec okresu Domažlice, a tak byly diplomy oceněných zaslány na obecní úřady, aby je starostové předali dotyčným sportovcům. Po uvolnění omezení se však dosud nenaskytla vhodná příležitost k slavnostnímu předání, až dnes, i když se značným odstupem. Pozval na pódium judisty Jaroslavu Záhořovou a Davida Johánka, kterým diplomy předal.

V závěrečném slovu poděkovala moderátorka všem, kteří se na dnešní akci dostavili, kteří se podíleli na její přípravě, hudebníkům za zpříjemnění slavnostního večera. Starosta se k poděkování přidal a poděkoval moderátorce večera Evě Vondrašové, které předal kytičku, tajemnici MěÚ Poběžovice za nahrání všech medailonků oceněných občanů a také MKIS a vedoucí Jitce Molnárové. Večer uzavřel citátem spisovatele E. M. Ramarqua: „Mnozí mají tolik co říci, ale nikdy to neřeknou.“ A v tom je paralela s našimi oceněnými – oni toho hodně udělali, ale nikdy o tom nemluvili.

zdroj: Město Poběžovice