První tři Stolpersteine položeny v Rokycanech

Město Rokycany u příležitosti prvního výročí úmrtí Zdenky Fantlové v úterý 14. listopadu 2023 osadilo první tři kameny zmizelých, tzv. Stolpersteine, rodině Fantlových. Betonové kostky s mosaznou cedulkou jsou věnovány matce Zdenky Fantlové Else a jejím sourozencům Lýdii a Jiřímu.

Jedná se o první kameny zmizelých v Rokycanech, které jsou umístěny před domem Jiráskova ulice č. p. 1, odkud členové rodiny nastoupili do transportu. Součástí uložení kamenů bylo také čtení z knihy Zdenky Fantlové Klid je síla, řek´ tatínek, z kapitoly Náš odjezd.

„Toto jsou první Kameny zmizelých v Rokycanech, které společně nyní vsadíme před dům, kde žila rodina Zdenky Fantlové, a v této vzpomínce na oběti holokaustu budeme pokračovat v lednu 2024 připomenutím členů rodiny Stadlerových na Masarykově náměstí,“ uvedl v proslovu starosta města Tomáš Rada.

Z rodiny Fantlových přežila pouze Zdenka Fantlová. „Osud jejího otce je neznámý, nenastoupil do židovského transportu, protože byl předtím zatčen za poslouchání zahraničního rozhlasu, byl vězněn na řadě míst, a nakonec byl převezen do koncentračního tábora Osvětim, ale do transportu nenastoupil z místa bydliště, proto dle pravidel kamenů zmizelých mu město nemůže osadit pamětní kámen. Elsa, Lýdia, Zdenka a Jiří Fantlovi nastoupili do transportu S dne 22. ledna 1942 z Plzně do Terezína, následně do transportu z Terezína do Osvětimi,“ připomněla Hana Hrachová, vedoucí Okresního archivu Rokycany, která vyhledala informace o rodině Fantlových.

Fantlová Elsa, narozena 10. 12. 1892 v Pardubicích

•  Poslední bydliště před deportací: Rokycany
•  Adresa/místo registrace v Protektorátu: Rokycany
•  Transport S, č. 206 (22. 01. 1942, Plzeň -> Terezín)
•  Transport Er, č. 1087 (16. 10. 1944, Terezín -> Osvětim)

„O Else Fantlové se toho zjistit moc nedá, dle tehdejších zvyklostí zaměstnaná nebyla, starala se o dvě nevlastní a jedno vlastní dítě, vedla domácnost,“ uvedla Hana Hrachová.

Fantlová Lýdia, narozena 28. 04. 1928 v Praze

•  Poslední bydliště před deportací: Rokycany
•  Adresa/místo registrace v Protektorátu: Rokycany
•  Transport S, č. 203 (22. 01. 1942, Plzeň -> Terezín)
•  Transport Er, č. 1088 (16. 10. 1944, Terezín -> Osvětim)

Lýdie Fantlová nastoupila 1. 9. 1934 na obecnou školu dívčí v Rokycanech, která byla tehdy v novostavbě (otevřena 1933), kde je dnes ZŠ TGM. Její sestra Zdeňka ještě chodila do budovy, kde je dnes muzeum, tam tehdy sídlila dívčí obecná škola. Po absolvování

pokračovala prvním ročníkem Měšťanské školy dívčí v Rokycanech (sídlila v dnešní ulici Míru). Na konci roku 1940 měla školu opustit a pokračovat na gymnáziu. V září 1940 však ani na gymnázium ani zpět na měšťanku nenastoupila kvůli tehdejším protižidovským nařízením. Jak se židovské děti v Rokycanech po uzavření škol učili, není jasné. Ani o životě Lýdie nelze zjistit nic dalšího.

Fantl Jiří, narozen 22. 09. 1919 v Blatné

•  Poslední bydliště před deportací: Rokycany
•  Adresa/místo registrace v Protektorátu: Rokycany
•  Transport S, č. 205 (22. 01. 1942, Plzeň -> Terezín)
•  Transport Em, č. 231 (01. 10. 1944, Terezín -> Osvětim)

Jiří Fantl začal 1. 9. 1925 chodit na obecnou školu chlapeckou v Rokycanech, která sídlila v budově zvané Za radnicí – dnes součást Městského úřadu Rokycany. Vychodil všech pět tříd a v září 1930 nastoupil na osmileté Gymnázium v Rokycanech. Nepatřil k nejlepším žákům, měl problémy s matematikou. Třetí ročník opakoval a ani podruhé nebyl klasifikován tak, aby mohl pokračovat. Po dohodě s rodiči gymnázium v červnu 1934 opustil. Tehdy mu bylo necelých 15 let a nejsou k dohledání informace, zda pokračoval na další škole. Lze předpokládat, že pak pracoval v otcově obchodu, kde byli i další příručí. Jinak o jeho životě nelze vyhledat prakticky nic, členem Sokola Rokycany nebyl, ženatý také nebyl.

Fantl Arnošt, narozen 20. 5. 1890 Kasejovice, okres Blatná

• Nenastoupil do židovského transportu, protože byl předtím zatčen za poslouchání zahraničního rozhlasu (ani ve vzpomínkách dcery Zdeny není uvedeno, kdy přesně), vězněn na řadě míst, nakonec převezen do KC Osvětim.
• Zahynul.

Arnošt Fantl se narodil 20. 5. 1890 v Kasejovicích, ale později žil v Blatné. S první manželkou Barborou, rozenou Mautnerovou, měl Arnošt Fantl dvě děti, Jiřího, nar. 22. 9. 1919 v Blatné a Zdenku, nar. 28. 3. 1922 v Blatné. „Arnošt Fantl byl obchodník, provozoval železářství. Zdenka Fantlová uvádí ve své vzpomínkové knize, že se na počátku roku 1925 její otec rozhodl odstěhovat se s rodinou do Rokycan. Podle úředních dokumentů se ale rodina přestěhovala dříve, a to přesně 23. 10. 1924. Fantlovi žili celou dobu v domě čp. 1/II, který tehdy patřil rodině Čapků. Měli v nájmu byt v prvním patře a obchod s kanceláří v přízemí domu. Společně s mladou rodinou se do Rokycan přestěhovali také rodiče Arnošta Fantla, Leopold a Františka. Dne 5. 11. 1925 Bety Fantlová ve věku 28 let umírá, zřejmě na otravu krve. Pohřbena byla v Miroticích. Františka Fantlová (nar. 20. 5. 1866) umírá v Rokycanech 31. 3. 1929. Kdy zemřel František Fantl se zjistit nepodařilo, ale bylo někdy před rokem 1942. Dne 3. 6. 1926 se Arnošt Fant oženil podruhé, vzal si Elsu (někde uváděno i Ellu) Bergweinovou, nar. 10. 12. 1892 v Pardubicích. Ta se do Rokycan úředně přestěhovala 18. 8. 1926. Dcera Lýdie (někde uváděno i Lýdia, po domácku Lidka) se Else a Arnoštovi Fantlovým narodila v Praze 28. 4. 1928,“ vysvětlila Hana Hrachová.

Fantlová Zdenka, narozena 28. 3. 1922, Blatná, zemřela 14. 11. 2022, Londýn

V den, kdy její milý odjížděl transportem smrti, dal Zdence Fantlové snubní prstýnek. Síla lásky ji udržela na živu navzdory koncentračním táborům i pochodu smrti. Přes všechny hrůzy totiž věřila, že přežije. Internaci v koncentračních táborech přežila, s pochodem smrti pak prošla půlkou Evropy a ocitla se v Bergen-Belsenu. Tamní koncentrační tábor v dubnu 1945 osvobodili Britové, paradoxně však právě tehdy byla smrti nejblíž. Onemocněla totiž tyfem. Z posledních sil se doplazila na ošetřovnu, kde ji našel britský voják. Tehdy jí angličtina zachránila život. Čtyři roky pak prožila ve Švédsku, kam ji na léčení převezl Červený kříž. Pracovala na československém velvyslanectví, v roce 1949 se ale rozhodla pro odchod do Austrálie. V Evropě už neměla nikoho, všichni členové její rodiny za války zahynuli. V Austrálii se vdala a narodila se jí dcera Kateřina. Po skonu manžela se přestěhovala z Austrálie do Londýna, kde také zemřela. Po roce 1989 se na čas vrátila do své rodné země a napsala knihu Klid je síla, řek´ tatínek, ve které popsala peklo koncentračních táborů. Přesně v den, kdy v roce 1997 slavila 75. narozeniny, přijela Zdenka Fantlová do Rokycan se svým nakladatelem, knížku představila veřejnosti, mnoho lidí přilákala beseda a autogramiáda. Od roku 2002 je Zdenka Fantlová čestnou občankou Rokycan.

zdroj: Mgr. Adriana Jarošová, město Rokycany (tisková zpráva)