První zima s elektromobilem mě řádně vyučila
Renault Zoe, foto: Pavel Žižka
Renault Zoe, foto: Pavel Žižka

První zima s elektromobilem mě řádně vyučila

10 března, 2024 22 Od Pavel Žižka

Pravidelní čtenáři tohoto webu už to vědí. V loňském roce jsem jako cestu ke zrychlení návratnosti investice do fotovoltaické elektrárny a k ukojení mé touhy po nových technologiích koupil ojetý elektromobil Renault Zoe. Nadšení z elektromobilu měla prověřit především zima. A skutečně prověřila.

Možná si pamatujete, že jsem o zkušenostech ze zimního provozu elektromobilu psal už na začátku prosince. Pokud se vám to zdá jako unáhlené, vzpomeňte si, jak vypadalo počasí právě na přelomu listopadu a prosince. V lednu a v únoru pak až na pár výjimek pořádné zimní počasí nepřišlo, a tak tehdejší zimní zkušenosti musím (z většiny) potvrdit i nyní skoro v polovině března.

Nepřišlo nic, s čím by předem poučený elektromobilista nepočítal. Asi největší “tragédií” první poloviny zimy byla rostoucí spotřeba elektřiny. V teplotách hlouběji pod bodem mrazu a na kratších vzdálenostech, vyrostla přes 20 kWh/100 km (v mimodálničním režimu). Dojezd šestiletého auta s baterií o původní kapacitě 40 kWh (dnes spíše 35 kWh) tak klesal až k 150 km. Elektrohaterům toto číslo určitě udělá dobře, mé obvyklé využití s nájezdem maximálně lehce přes 100 km denně však nijak neomezovalo. Příjemným faktem pak je to, že na delších trasách se baterie prohřeje, a tím spotřeba významně klesne, a tedy i dojezd se o několik desítek kilometrů prodlouží. V mém případě to však mělo spíše psychologický efekt, kdy jsem mohl počítat s větší rezervou.

Potěšily mě též celoroční pneumatiky Hankook Kinergy. Poradily si se zledovatělým povrchem vozovky i se sněhovou nadílkou. Ano, v těchto podmínkách jezdím opatrně a v kritické situaci by mě určitě lépe podržely klasické zimní gumy, průměrné celoroční Hankooky ale rozhodně nepropadly ani u nás pod Brdy.

Po prosincovém uveřejnění článku se však začala objevovat i negativa, která radost “ze zojiny” výrazně zkalila. V první řadě začalo zlobit topení. Klimatizace nastavená na 23°C a auto dovnitř pouští jen studený vzduch. Někdy se za jízdy na chvíli vzpamatuje a 5 minut topí. A pak je to tu zase. Nebo vydrží hřát i půl hodiny. V elektromobilu, kde v motoru nevzniká odpadní teplo, skutečně hodně nepříjemná věc.

Ještě nepříjemnější však bylo její řešení. Na internetu najdete spoustu návodů, co dělat, když Renault Zoe netopí. Je to tím, že zřejmě netopí často a z řady různých důvodů. Chybějící plyn v okruhu klimatizace, kolabující klimakompresor nebo typicky francouzsky stávkující senzor teploty, který prý jde obalamutit velmi kuriózní kombinací úkonů. Jako průměrné zkušenému uživateli se mi to však vyřešit nepodařilo.

Přišla tedy řada na servis a pro mě největší poučení. Ač máme v Plzni dva autorizované servisy Renaultu, v obou ode mě dali ruce pryč už po telefonu. Moje Zoe je dovoz z Německa a oficiálně se sem nikdy nedovážela. Oba servisy tedy využily šance dát od auta ruce pryč a zdvořile mě vypoklonkovaly s tím, že s elektromobily nemají žádné zkušenosti. Vůbec jim přitom nevadilo mít v showroomech nový Mégane E-Tech. Že prý v Praze by to mohli umět. A skutečně autorizovaný servis na Zličíně v ničem neviděl problém, jen auto by tu asi muselo pár dnů zůstat, což mi zase přinášelo logistický problém.

A co zkusit neautorizovaný servis? V okolí jich pár znám ať už přímo nebo podle recenzí známých. V drtivé většině se však opakovala známá písnička: elektromobily neumíme. Vítězství přišlo až s telefonátem panu Valešovi do Kamenného Újezda u Rokycan. “Nikdy jsme to nedělali, ale zjistím, jestli bychom to uměli a dám vědět.”  To bylo to nejnadějnější, co jsem za dlouhou dobu slyšel. Druhý den potvrzení, že to půjde, ale termín bohužel až za měsíc. Co se dá dělat…

Toto řečnické zvolání si po svém vyložil Renault před domem a skutečně se něco dělat jal. V teplejších dnech letošní zimy (a že jich bylo), kdy jízda s ním nebyla tréninkem na polární expedici, mě hodlal utvrdit v tom, že pověst Francouzů vznikla na reálných základech. Od přední nápravy začalo přicházet podivné vrzání, které s každým najetým kilometrem a projetým výmolem nabíralo na intenzitě. Ještě, že jsem objednaný do servisu…

Taky už se určitě stejně jako já těšíte, že zjistíte, co tomu vlastně bylo. Teplo mi Zoe nedopřála kvůli špatnému snímači teploty v interiéru. Auto prý hlásilo neustále přes 60°C a z bezpečnostních důvodů tedy netopilo. Posílám pozdrav do autorizovaných servisů v Plzni, které by na toto přišly hned po připojení na diagnostiku a vyměnit díl za 5000,- Kč by snad dokázaly také. Vrzání od přední nápravy pak mělo (pro mě) nečekané rozuzlení. Čepy na přední nápravě v pánu, ramena nesoucí silentbloky téměř také. Oprava za nějakých 10 000,- Kč. Co mě však rozladilo více, byl fakt, že se jedná o auto s nájezdem 50 000 km. Toto od (spalovacích) Japonců ani Korejců neznám.

Jaké poznatky si tedy z první kompletní zimy s elektromobilem odnáším? Že pro mě osobně není ani v zimě elektromobil omezující věcí a stále si mohu užívat všech jeho (vysokou pořizovací cenou vykoupených) výhod. Že teplo je důležitá věc a uživatel elektromobilu kvůli němu musí sledovat technický stav auta mnohem důkladněji. A v neposlední řadě, že kvalita Renaultu a ochota v jeho plzeňských autorizovaných servisech jsou pádnými argumenty, aby můj příští elektromobil logo dvojitého diamantu na masce neměl.

zdroj: Renault, Wikipedia