Sloni i počítače mají paměť
Počítačová paměť, zdroj foto: Pixabay
Počítačová paměť, zdroj foto: Pixabay

Sloni i počítače mají paměť

13 dubna, 2024 0 Od Pavel Žižka

Také už vám někdy vypadlo nějaké slovo? Člověk se snaží pregnantně formulovat myšlenky a v tu nejnevhodnější chvíli to ne a ne naskočit. Lidská paměť je zkrátka vrtošivá a její perfektní fungování aby člověk neustále piloval. Platí to samé i o té v počítači?

Před zodpovězením této otázky by bylo dobré vysvětlit, co to ta počítačová paměť je. Výpočetní technika obvykle disponuje hned dvojicí zařízení, které lze takto označit. Jedná se o paměť operační (primární) a sekundární (úložiště). Velikost obou se měří v bajtech. Toto slovo pochází celkem logicky z angličtiny, kde se ovšem píše jako byte. Jedná se o nejmenší objem dat, s nímž počítač dokáže pracovat. Samozřejmě ve formě jedniček a nul.

Bajt není nadávka

Doba pokročila a s ní i schopnosti chytrých zařízení. Dnes si s těmito základními jednotkami nevystačíme a používáme jejich násobky, tedy kilobajty (kB), megabajty (MB), gigabajty (GB), případně terabajty (TB). Zjednodušeně lze říci, že každá další předpona znamená tisíckrát větší paměť, než která se skrývala pod tou předchozí. Pokud tedy ještě pamatujete doby, kdy se nejen počítačové hry přenášely na disketách o kapacitě 1,44 MB, pak vězte, že váš dnešní terabajtový disk dokáže nahradit téměř sedm set tisíc těchto plochých nosičů. To by bylo hodin hraní! Pokrok prostě zastavit nejde. Zřejmě tak není daleko doba, kdy se budeme s podobně pobaveným úsměvem vyjadřovat o dnešních kapacitách záznamových zařízení.

Počítač má hned dvojí paměť

Ale zpět k těm dvěma typům paměti, které v počítačích, tabletech i telefonech najdete. Tou pro fungování aparátu zásadnější je paměť operační. I proto je označována jako primární nebo někdy též vnitřní. V letácích obchodů s elektrem ji často objevíte také pod označením RAM. Její hodnota bývá obvykle nižší, nejčastěji v řádech jednotek gigabajtů. Jedná se o paměť dočasnou, pomocí níž se počítač vypořádává s aplikacemi a programy, které jsou právě v běhu. Lze ji vnímat podobně schopnost člověka soustředit se na činnost, kterou právě vykonává. Stejně jako existují lidé, kteří dokáží dělat více věcí najednou, zvládne počítač nebo chytrý telefon s velkou operační pamětí najednou načítat několik internetových stránek, nechat se kontrolovat antivirem a třeba ještě přehrávat hudbu. Stejně jako v lidském světě existují činnosti méně a více náročné na soustředění, tak i operační paměť počítače zatěžují některé aplikace méně a jiné více. Pokud se vám podaří tento druh paměti zahltit, počítač se kousne a vy musíte chvíli počkat, než se s nastalou situací vypořádá. Děje-li se to příliš často, je dobré zauvažovat nad možnostmi optimalizace vaší práce tak, abyste vnitřní paměť nepřetěžovali, nebo koupí silnějšího stroje.

Druhým typem paměti je ta vnější. Tu však také naleznete v útrobách počítače. Někdy ji objevíte pod označením pevný disk nebo anglickým harddisk. Je sice pomalejší než paměť operační, ale obvykle disponuje větší kapacitou. Slouží totiž k trvalému ukládání dat a programů. To na ní jsou uloženy všechny fotografie a videa ve vašem počítači, sem se ukládají soubory chtěně i nechtěně stažené z internetu a odsud se spouští hry, které si chcete zahrát, a programy, se kterými chcete pracovat. Jak v posledních letech a desetiletích roste kvalita fotografií, videí i programů a ruku v ruce s ní velikost i množství souborů, které na pevný disk ukládáme, narůstá i velikost vnějších pamětí. Sto gigabajtů před pár lety znamenalo prakticky nezaplnitelný prostor pro data, dnes však mají domácí počítače zcela běžně desetkrát větší pevný disk. A i ten leckomu nestačí. Zálohovat nebo ukládat ne často používaná data nebo soubory je navíc možné i na dalších nosičích. Využitím externího disku – malé krabičky, kterou připojíte ke svému počítači – můžete možnosti svého elektroparťáka znásobit. A podobnou funkci zastanou například i paměťové karty, virtuální internetová úložiště nebo CD a DVD disky. Mechaniku, která by poslední dvě jmenované propriety dokázala přečíst, však ve spoustě dnešních počítačů nenajdete. Dnešní teenageři tuto technologii pokládají za rekvizitu z filmů pro pamětníky. To patří mezi neklamné důkazy, že pomalu zastarává. Stejně jako se lidská paměť s roky mění, prochází vývojem i ta počítačová. Jen vývoj kapacity mívá bohužel v obou případech zcela opačný trend.

zdroje: