Vzácný brouk kornatec se vrací na Šumavu

Někteří entomologové mu říkají Velký piškot, to podle oválného tvaru výletového otvoru ve stojících souších připomínajícího právě dětskou pochoutku. Je to extrémně vzácný živočich, který se v České republice vyskytuje pouze na několika málo místech. Řeč je o kornatci velkém, zhruba 1,5 centimetru dlouhém, plochém, černém brouku, který byl před čtyřmi lety znovuobjeven v Národním parku Šumava a jeho populace se tu od té doby utěšeně rozrůstá.

„Poslední záznamy o výskytu kornatce velkého na Šumavě jsou z let 1905 až 1907 a to z oblasti jižní Šumavy, z Plechého a Želnavy. V blízkých lokalitách jsme ho znovuobjevili v roce 2018,“ říká Vladimír Dvořák ze Správy Národního parku Šumava.

Kornatec velký se vyskytuje aktuálně jen v Žofínském pralese a pak až v Moravskoslezských Beskydech, a to ve velice malých populacích čítajících maximálně stovky jedinců. Na Šumavě jeho tříletý soustavný monitoring potvrzuje velmi silnou populaci v řádech tisíců jedinců a to už nejen na jižní části Národního parku Šumava.

„Tak masivní výskyt kornatce velkého je jedinečný nejen v České republice ale v celé střední Evropě,“ připomíná Vladimír Dvořák.

A proč je kornatec velký tak vzácný? Je to pralesní specialista, který se vyskytuje zejména v oblasti se stojícími torzy suchých jedlí nebo smrků, které jsou kolonizovány troudnatci – tedy dřevožijnými houbami. Tato torza navíc musejí být alespoň 10 let odumřelá a nejlépe osluněná. Vyhovují mu tedy místa, kde umírá více stromů najednou.

Přesně takový biotop mu „připravili“ účastníci blokády v roce 2011, kteří vlastními těly bránili pokácení smrkových porostů Na Ztraceném a v okolí Ptačího potoka.

„V rámci monitoringu jsme letos zjistili, že tento brouk se vyskytuje mezi Ztracenou slatí a Ptačí Nádrží, u cesty na Březník za křižovatkou Na Ztraceném a to na souších z roku 2009 až 2011, tedy na těch souších, které po orkánu Kyrill vznikly po kůrovcovém žíru,“ upřesňuje Vladimír Dvořák.

„Je vzrušující každoročně pozorovat, jak se kornatec velký šíří z ohniska v prostoru Trojmezenského pralesa do lesů národního parku, ve kterých jsme přestali kácet kůrovcem napadené stromy! Kdyby blokáda kácení v roce 2011 na Ptačím potoce nebyla úspěšná a les bychom vytěžili, neměl by tam dnes kornatec žádnou šanci na úspěch. Ale realita je jiná a kornatec si už sám tento přírodní les našel. Lesy ponechané přírodním dějům tak dokazují, že jejich znovuzrození se netýká jen stromů, ale i spontánní obnovy původní pralesní druhové rozmanitosti,“ doplňuje ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.

První nálezy kornatce z roku 2018 a jeho dnes nejpočetnější populace je v oblasti Trojmezenska. V roce 2020 se nejzápadnější nález potvrdil u Borových Lad. V roce 2021 jsme pak jednotky brouků našli v okolí Kvildy a také v pralesích na dohled od Roklanu či na Mezilesní slati.

„V letošním roce jsme pak mohli potvrdit nálezy kornatců velkých nejen v oblasti Ztraceného a Ptačí nádrže, ale také v okolí Tmavého potoka mezi Javoří pilou a Poledníkem, a nejen na území národního parku, ale i v rezervacích na Boubínsku a v povodí Blanice.“ vyjmenovává Vladimír Dvořák.

V roce 2019 objevili entomologové kornatce velkého také na území Národního parku Bavorský les, a to po sto třinácti letech. Také zde dochází k jeho šíření v  bezzásahových smrkových lesích, které před zhruba deseti lety prošly kůrovcovou gradací.

zdroj: NP Šumava, foto: Pavla Čížková