Ze života rokycanských sokolníků…

Sokolnictví, jak praví historická definice, je umění cvičit a používat k lovu dravé ptáky. Dobře vycvičený dravec byl v minulosti velice důležitým pomocníkem při opatřování potravy nebo nástrojem k diplomatickým jednáním. Postupným vývojem společnosti se tento pohled změnil a provozování sokolnictví se rozšiřuje i na další obory. Mezi nejdůležitější patří ochrana přírody, kdy sokolníci ročně odchovávají stovky nejrůznějších druhů dravců, které slouží nejen pro účely samotného výcviku, ale i návratu do volné přírody. Sokolníci tak významně přispívají k záchraně některých druhů dravců před samotným vyhynutím.

Dalším využitím sokolnictví je biologická ochrana letišť před hejny ptáků, které mohou v letecké dopravě, při střetu se startujícím nebo přistávajícím letadlem, způsobit nejen poškození letadla, ale i katastrofu. Využití dravců v rámci biologické ochrany má svůj význam i při ochraně vinic. Novodobá definice sokolnictví se tedy významně rozšiřuje do nových oblastí.

Na světě žije přibližně 290 druhů řádu dravců, přičemž pro sokolnický výcvik se využívá jen několik málo druhů. Důvodem využití jsou lovecké schopnosti daného druhu, a tím i daná využitelnost při lovu kořisti. Dravec loví především živočichy nemocné či jinak handicapované, čímž přirozeně ozdravuje populace lovené kořisti. V našich podmínkách se tedy využívají především orel skalní, raroh velký, sokol stěhovaný, jestřáb lesní, krahujec obecný a káně Harrisova.

Za účelem uchování tradic sokolnictví v Čechách byl v roce 1967 zřízen Klub sokolníků při Českomoravské myslivecké jednotě. Podmínkou členství v klubu je dosažení věku 18 let, členství v ČMMJ a úspěšně složené sokolnické zkoušky. Zájemci o členství se na náročné zkoušky připravují pod vedením zkušených sokolníků. Používání loveckých dravců v sokolnictví povoluje orgán státní správy myslivosti, jejich držení a chov pak orgány ochrany přírody. Prestižní akcí Klubu sokolníků je každoroční mezinárodní setkání v Opočně pod Orlickými horami, provázené společnými lovy a ukázkami pro veřejnost.

Od roku 2000 je Klub sokolníků ČMMJ i členem prestižní organizace IAF – Mezinárodní asociace pro sokolnictví a ochranu dravců. Tisíciletá tradice umění sokolnictví byla 16. listopadu 2010 zapsána na prestižní seznam světového kulturního dědictví UNESCO, přičemž nominaci podalo současně 11 států světa. K 31. prosinci 2022 bylo v KS ČMMJ evidováno 564 členů, kteří drželi 555 loveckých dravců. Činnost Klubu sokolníků se realizuje v sokolnických střediscích, které jsou po celé České republice. Mezi jedno z nich patří i sokolnické středisko Rokycany.

Rokycanské sokolnické středisko vedl dlouhá léta Mgr. Jan Kumbera, posléze ing. Anton Štrba a nyní  Pavel Moulis, který je zároveň předsedou ZO ČSOP Rokycany, Mysliveckého spolku Volduchy a mysliveckým hospodářem ve dvou spolcích. „Ne, že by byl člověk sběratelem funkcí, ale zájem lidí o vedení, organizování či zajišťování věcí pro druhé velice upadá, což je velká škoda. Snaha lidí o prohlubování společného zájmu či pochopení názoru druhých z řad sokolníků mizí. Proto jsme společně s dalšími členy výboru našeho střediska: s jednatelem Petrem Moulisem a ekonomem Jiřím Komorousem nastolili trend, který přináší do našich řad nové adepty. Každoročně organizujeme kromě dvou schůzí i pět střediskových akcí, které jsou zaměřeny nejen na výcvik, ale především utužování kolektivu. Naše akce se pravidelně konají v Drozdově, Volduchách a Siré,“ popisuje Pavel Moulis. V letošním roce se uskuteční třikrát ve Volduchách – 10. září, 15. října a 3. prosince, v Drozdově – 30. září a v Siré – 5. listopadu.

„Součástí našich aktivit jsou i prezentace sokolnictví na akcích, které pořádá OMS ČMMJ, z.s. Beroun a Rokycany či samotné myslivecké spolky. Propagace tohoto zvláštního způsobu lovu probíhá i v rámci dětských dnů či ekologických programů na školách všech typů. O činnosti střediska se lze dočíst i v odborných časopisech, např. Myslivost či Silva bohemica. Zanedbatelné není ani chovatelské hledisko našeho střediska, neboť našich 21 členů pravidelně odchovává orly, rarohy, sokoly či káně Harrisovy. Mgr. Karel Brož z našich akcí pořizuje kvalitní fotodokumentaci, které je využívána k propagaci sokolnictví na různých výstavách, včetně Muzea lesnictví, myslivosti a rybářství na zámku Ohrada,“ zakončuje Pavel Moulis

zdroj: Pavel Moulis, Sokolnické středisko Rokycany