1.4 TDi – spořílkův sen nebo díra na peníze?

Období kolem roku 2010 bylo dobou snad největší slávy vznětových motorů. Zdálo se, že většina jejich neduhů je již podchycena a vyšší účinnost a nízká spotřeba jsou modlami ekologického směru. Jak hořce humorné s odstupem deseti let. Tehdy se ale i do malých aut začaly montovat malé dieselové motory. Vrcholem u Volkswagenu byla asi přeplňovaná dvanáctistovka, jejíž spotřeba v miniautech měla hravě atakovat 3,5 litru na sto kilometrů. U nás ale frčí přece jen o něco větší Škoda Fabia a do ní se montovala jednotka 1.4 TDi.

Po nedávno probíraném HTP je tenhle motor asi největší lákadlem pro škodovácké hatery. Kombinace zvukového projevu tříválce s nijak zvlášť účinnou vyvažovací hřídelí a hluku vznětového motoru dělá svoje. Když se navíc těžký chraplák ozývá z útrob malého auta, vypadá to všelijak. V interiéru to ale taková hrůza není. Ne, že by si v Boleslavi dali velkou práci s odhlučněním, ale hluboký hlas vznětového ústrojí se dá vydržet.

Hlavním pozitivem měla být spotřeba. Ta hodně závisí na tom, jak je řidič schopen pracovat s projevem motoru. Tomu chybí síla nahoře i dole. Naopak ve středním pásmu otáček je příjemně pružný. Žádný trhač asfaltu, ale zátah je na světě. Pokud jej řidič neždímá a pohybuje se v pásmu kolem 2000 otáček za minutu, není problém spotřebu dostat k pěti litrům nafty na sto kilometrů.

Otázkou ale je, jestli se to vyplatí v kontextu potenciálních drahých oprav složitého dieselu. Klidný řidič totiž s jednodušší benzinovou jednotkou o moc více paliva nespálí. Na kdovíjaké kilometrové nájezdy, které by dieselu dávaly logiku, zase není Fabia úplně ideálním autem, i když je určitě zvládne. Motor 1.4 TDi totiž co spolehlivosti sice nepatří k tomu nejhoršímu, ale přední příčky jsou mu také vzdáleny. Životnost vstřikovačů nepatří k těm nejdelším, relativně velký točivý moment se podepisuje na spojce a motor trpí i na vznik vůlí na klikové hřídeli. Náročná oprava levného auta pak leckdy nedává smysl.