Honda Civic: nejvíc nejlepší rodinné auto

Honda uvedla na trh jedenáctou generaci svého kompaktního modelu Civic. Jeho cena startuje na 770 tisících korunách a nenabízí kombík, manuál ani naftový pohon. To jsou hodně slabé karty, co říkáte? Jenže těmito subjektivními negativy špatné zprávy končí. Honda Civic 11. generace je jinak skvělé auto a třeba já bych ho bral okamžitě.

Fanoušci budou trpět

Milovníci Hondy tuhle novinku budou muset chvíli přežvykovat. Už předchozí jedenáctou generaci přijali jen se skřípěním zubů. Jejich milované atmosférické motory z nabídky zmizely a oni se museli smířit s přeplňovanými jednotkami. Těm nyní také odzvonilo. Jediným agregátem, který v novém Civicu najdete, je hybrid o výkonu 184 koní a točivém momentu 315 Nm. Jak moc je jiný než třeba ten známý z Toyoty Corolla, pochopíte hned po nastartování. Honda dělá věci po svém. Zážehový atmosférický čtyřválcový dvoulitr je ve funkci generátoru elektrické energie, která se ukládá do malinkého akumulátoru. To, co posílá sílu ke kolům, je elektromotor. Honda Civic je de facto elektromobil s malou baterkou a velkým benzinovým generátorem.

Hondaři se křižují a jakmile zjistí, že jedinou převodovkou je planetové CVT, obrací oči v sloup a dělá se jim mdlo. Ale moment! Tohle vážně funguje! Honda tento hybrid vyladila takřka k dokonalosti. Dynamicky okouzlující, umí vtáhnout do děje a výrazně šetří peněženku. Kombinovaná spotřeba kolem pěti litrů na sto kilometrů není nedosažitelným milníkem.

Teď si do příběhu přidejte ještě podvozek a řízení. Tady je Honda tradičně silná a dokazuje to i tentokrát. Už nízký a rozkročený postoj dává tušit, že auto bude stabilní. A ono skutečně je. V zatáčkách drží jako přibité, na rozbitých silnicích je ale komfortní. Tohle vážně umí jen Japonci, hlavně v Hondě a v Mazdě.

Náznak prémie

Tady se ale bavíme o rodinném autě, a tak se uklidníme a trošku se porozhlédneme kolem sebe. Na klasické hondí sinusoidě oscilující na stupnici ulítlosti mezi nulou a nekonečnem se tentokrát držíme dost při zemi. Snad jen zadní partie tohoto liftbacku působí poněkud zvláštně. Při pohledu z boku a hlavně zepředu si ale nemůžete nevzpomenout na poslední generaci většího Accordu, který se k nám do Evropy dovážel. On je současný Civic také skoro stejně velké auto. Pocit z něj skutečně máte téměř jako z o třídu většího vozu.

Poznáte to i uvnitř. Místa je všude dostatek a posádku navíc obklopují parádní materiály. Honda se před pár lety rozhodla kombinovat designovou modernu s retrem a tady to vážně trefila dokonale. Všechno do sebe zapadá, všechno lícuje a vše je příjemné na pohled i na omak a bez ergonomických přešlapů. Snad jen tlačítko vyhřívání volantu je netypicky přímo na volantu. Ale není to tak vlastně správně? A sedí se proklatě nízko, to snad aby bylo hned jasné, že Civic je atlet. V kabině problém vážně není.

Kde problém být může, to je kufr. Pokud si při slově liftback vybavíte Octavii se zavazadlovým prostorem, kam se vejde menší jachta, budete zklamáni. 410 litrů objemu je přesně napůl cesty mezi běžným hatchbackem a kombíkem. Na 99% cest to musí stačit, obzvlášť, když má kufr pravidelným tvar a velkou plochu. Naší suburbánní společnosti založené na zahrádkaření, kutilství a chataření ale prostě sem tam nějaký ten litr může chybět. Spolu s cenou je to asi hlavní důvod, proč se ani jedenáctý Civic nestane běžným zjevem na našich silnicích. Ale ono to tak asi má být – auto pro fajnšmekry, za kterým se znalec vždycky rád ohlédne.