Litrové tříválce: Modla nebo prokletí?

Za základní použitelnou motorizaci v menších rodinných vozech – kompaktech či nižší střední třídě platila dlouhou dobu zážehová atmosférická šestnáctistovka. Tenhle motor poháněl první generace Octavií, Golfy, Corolly, Leony, Imprezy, Megany, Focusy i další podobná auta. Moderní doba ale přinesla odklon od léty prověřených jednotek a dala vzniknout podobně silným agregátům, kterým obvykle chybí třetina objemu, jeden válec a k větší síle jim pomáhá turbo. Opravdu ještě dnes platí rčení, že objem ničím nenahradíš?

Jak to v životě bývá, na paušalizující otázku neexistuje paušální odpověď. Litrové tříválce se staly předmětem řady nejen hospodských debat. Zkratka 1.0 TSI leckomu nedá spát, zejména ve spojení s Octavií, která je sice kompaktem, ale tváří se jako ještě větší auto. Nevýhody tohoto řešení stříkají z internetových diskusí jako gejzír. Tři válce se složitě vyvažují, menší motůrek je více namáhán, v soustavě je turbo – další součástka, která se potenciálně může pokazit a navíc ten zvuk Wartburgu.

Všechna tato tvrzení jsou pravdivá. Na druhou stranu je potřeba říct, že apokalyptické předpovědi o nespolehlivosti těchto jednotek a o jejich nutné výměně po několika desítkách tisíc najetých kilometrů se nenaplnily. Naopak taková devítistovka od Renaultu, kterou ve výrobě nedávno nahradil o deci větší agregát, patří k tomu spolehlivějšímu, co lze pod kapotou mít. A když se vrátíme ke skupině Volkswagen, tak její 1.0 TSI rozhodně nevykazuje žádnou vrozenou vadu, jakou byly třeba praskající řetězy u prvních 1.2 TSI, tedy o dvě deci větších čtyřválců. Ono totiž nejde až tak o počet válců jako spíš o správné výpočty a provedení.

Mohou být litrové tříválce v něčem přínosné? Automobilkám zachraňují kůži, když během normovaných testů vykazují až zázračně nízkou spotřebu. K té se většina řidičů nepřiblíží. Na druhou stranu se downsizovaným jednotkám úspornost nedá upřít. V případě těchto menších je ale třeba mít na paměti, jaké motory nahrazují a pro koho jsou tedy určené. V úvodu článku zmiňované šestnáctistovky s atmosférickým plněním rozhodně nebyly a nejsou závodnickým náčiním. Jejich projev je v dnešním uspěchaném provozu předurčuje k rolím těch pomalejších. A i litrové tříválce se hodí spíše pro klidné řidiče, jimž vážně mohou pomoci uspořit nějakých 10% nákladů za palivo. Solidní zátah od nízkých otáček je pak příjemný bonus pro řidiče – kochače, kteří neradi řadí.

Jakmile ale auto začnete ždímat, úspora je rázem pryč a spotřeba může růst do nevídaných výšin. Naopak výrazněji namáháte jednotlivé díly a dostaví se i tradiční tříválcový zvuk, o němž v nižších otáčkách v dnešních odhlučněných vozech obvykle nevíte. Jednorázově se nic neděje, ale z dlouhodobého hlediska může jít o problém. V případě koupě ojetiny s malým turbem dopovaným motorem pod kapotou je vážně dobré znát způsob, jakým se s autem zacházelo. Pokud ho někdo denně trápil spěchajíc na služebních cestách napříč republikou, může se kupující rychle stát dalším člověkem, který bude litrové tříválce už pouze hanit.

zdroj: Zpětné zrcátko