Před čtyřiceti lety vzniklo legendární eMko – poslední facelift neskutečně zastaralé stodvacítky
26 srpna, 2023My, kdo jsme dospívali v osmdesátých a devadesátých letech, si ten obrázek pamatujeme. Parkoviště na sídlištích plná škodovek, včetně zánovních stopětek, stodvacítek, stopětadvacítek či stotřicítek. Ale také se tady tu a tam objevil západní vůz, vedle kterého i fungl nová škodovka vypadaly jako kousek z muzea. Škoda 742 byla zastaralým modelem už v roce 1976, kdy ji dostali první zákazníci. Poslední velká modernizace o sedm let později na tom nemohla nic změnit. Přesto je pro mě eMko právě ta škodovka nejškodovkovatější, na kterou rád vzpomínám. Aby taky ne, když jsem v něm strávil velkou část dětství.
Zastaralá elegance
Původní Škoda 742 byla postavena na základech svého předchůdce, což neslo určité omezení v designu i v technických parametrech. Byla sice elegantní a vkusná, ale zároveň poněkud zastaralá ve srovnání s moderními konkurenty. Stará konsktrukce „vše vzadu“, základ v eMBéčku ze šedesátých let a omezená dostupnost technologických inovací v socialistickém světě omezily její konkurenceschopnost zejména na západním trhu.
Modernizace
Přesto byla modernizace „v eMko“ v roce 1983 důležitým krokem směrem k aktualizaci vozidla na moderní standardy. Především byly přidány nové bezpečnostní prvky, jako jsou posilovače brzd nebo samonavíjecí bezpečnostní pásy. Velké změny se děly též na podvozku, zejména v zadní části vozu. Vepředu se zvýšil rozchod kol o 70 mm, vzadu o 60 mm.
Změny v interiéru zahrnovaly nový palubní panel s modernějšími ukazateli a kontrolkami, což usnadnilo monitorování důležitých informací.
Vůz byl poháněn mírně přepracovanými zážehovými motory o objemu od 1,0 do 1,2 litru (později i 1,3 litru). Tyto motory poskytovaly se zavřenýma očima jakž takž dostatečný výkon pro tehdejší dobu a byly i relativně úsporné.
Nelze však opomenout, že modernizace měla i své nedostatky. Auto bylo stále nejen konstrukčně zastaralé, ale také hlučné, v porovnání se západní konkurencí i méně bezpečné a pohodlné. V době hatchbacků nebyla na výši ani praktická stránka škodovky. O takových věcech, jako byla antikorozní ochrana, ani nemluvě.
Modernizace vozu Škoda 742 z roku 1983 byla bezpochyby důležitým milníkem v evoluci této automobilové ikony. Z minima se nejspíš podařilo vytěžit maximum, které na tehdejším okleštěném československém trhu vlastně fungovalo a dokonce si získalo i své věrné fanoušky. Vidět dnes vymazlené eMko je radost, obzvlášť pro nás, kdo jsme na eMku vyrostli.
zdroj: Wikipedia
Modernizace „emka“ především a zásadně spočívá v nahrazení kyvných polonáprav vlečenými rameny. Tento „detail“ autorovi, dospívajícímu v 80. letech, poněkud unikl.
Díky za upozornění.
Neplatilo pro každý typ M- ka.
Vůz byl poháněn mírně přepracovanými zážehovými motory o výkonu od 1,0 do 1,2 litru (později i 1,3 litru). Jednotka výkonu ke kW nebo zastarale koňské sily. Litr je jednotka objemu.
Věta měla správně znít
Vůz byl poháněn mírně přepracovanými zážehovými motory o objemu od 1,0 do 1,2 litru (později i 1,3 litru).
Díky za upozornění.
Posilovač brzd měla už Škoda 120LS v roce 1977. Od roku 1981 ho dostala i Škoda 120L. Zásadní rozdíl na podvozku oproti užovce na Škodě 130 byla 5ti rychlostní převodovka a jiná zadní náprava. Škoda Garde z roku 1982 měla zadní vlečenou nápravu, hřebenové řízení a 4-pískové brzdy. Tuhle techniku dostalo i eMko, ač ne na všech modelech. Článek o pár větách, který nic neříká. Neškodilo by ho doplnit o pár „detailů“, třeba i to, že na vývoz byla auta se vstřikováním Bendix, to byla auta 135Li a GLi.
Díky za doplnění.
Hezky napsané, ale ne zcela úplné…🙂 Nebo takhle…na tohle téma by se dalo napsat článků více, těhle Škodovek bylo poměrně dost typových modifikací, „nejsociálnější“ byla tuším 105 S. Tam nebývaly ani madla na dveřích, byly tam takové pásky a mám dojem, že neměly ani stahovací zadní okna, ty tam byly na pevno. Pak se šlo přes 105L, přes 120L, 120 LS, GLS, tam byly malinko jiné motory oproti 120 „Elku“, trošku lépe to jelo, byl tam zvýšený výkon o něco málo a vyšší kompresní poměr, znamenalo to tankovat benzín „Super“ tenkrát. Přesně už si to taky nepamatuju a lepší výbava. S tou výbavou se dalo jednat i při objednávce ve Škodovce a byla i možnost jako příplatková, viz. právě třeba samonavíjecí pásy, cyklovač stěračů, pár kusů mělo i jakýsi černý interiér, nebo tmavší. Vzadu v motorovém prostoru vpravo byla možnost chladiče oleje, vpravo od motoru v tom blatníku, (prakticky se tam dával hever). Některé ty chudší verze neměly podhlavníky za hlavu na předních sedadlech, to bylo prostě jen opěradlo a konečná. Ještě byla modifikace 105 GL, to mělo právě vlečená ramena na zadní nápravě tuším jako jeden z typů a nejsem si jist, myslím 5-ti kvalt. Byly i tuším i 105 SP, to byla zase pracovní nějaká verze bez zadních sedaček..Prakticky jsem ale nikdy žádnou takovou neviděl…😂 První „užovky“ měly ještě „čtrnáctky“ kola, vypadalo to dost komicky, to auto bylo vysoké a hubené. Na třináctky se přešlo taky až posléze…a takhle by se dalo pokračovat..již tu padly další věci, ctyřpístkové brzdy, vlečená ramena na zadní nápravě, Garde, Rapid…125, 135, 136…👍🤗 Docela vychytávka byl prostor za zadními sedadly, jak byla autobaterie..tam se toho vešlo…👍 Ale jinak nostalgie…díky za článek, ať se daří.
Díky za doplnění.
Meli jsme obe. Jak uzovku, tak emko. Trága, nic nez trága. Tata jakozto technolog, strojar na ne dost dbal. Vsechno co bylo na aute z gumy + spoustu jinych drobnosti, vozil s sebou za zadnim sedadlem. Dutiny i spodek nechal vystrikat bitumenem.. Stejne se v tom furt vrtal. Jeste dlouho, kdyz mel Fabii ci Fiata, stale na ne nahlizel ocima S-120. Dlouho mu trvalo, ze 100 000km neni zadnej najezd. 120 by byla zrala do srotu.
Prvni AUTO z AZNP tedy Skody byl Favorit. Uplne jinej vesmir 🙂 !
měl jsem-byly to šroty…