Zámek Zelená Hora: Když dějiny jitří emoce

Návštěvy hradů a zámků patří mezi oblíbené rodinné kratochvíle zejména během prázdnin. Ne všude ale musí jít jen o přehlídku staletého mobiliáře, výtvarného umění a loveckých trofejí. Třeba na Zelené Hoře nad Nepomukem z toho nenajdete téměř nic. Návštěva místního zámku však ve vás zanechá hluboký zážitek.

On je tedy zážitek už cesta sem. Slovo hora není v názvu zámku jen tak pro nic za nic. Když toto místo v 15. století opevňoval Mikuláš z Husi, dal jí jméno Olivetská hora. Zelená však více koresponduje s legendou sv. Jana Nepomuckého a odpovídá vzhledu kopce, který tvoří dominantu širého okolí. Věřte, že chlazené nápoje podávané přímo v pokladně zelenohorského zámku přijdou vhod. Než se totiž dostanete k placení, budete mít za sebou nejen náročný výstup, ale také poměrně jasnou představu, co vás na zámku čeká.

Klišé “tudy kráčela historie” tady nelze nepoužít. V prospektech, knihách a článcích na internetu se dočtete, jak na místě dnešního zámku původně stával gotický a možná opevněný kostel a později i hrad. Na konci 17. století jej Šternberkové přestavěli na barokní zámek. Kromě nich byli majiteli zdejšího panství i Martinicové, Colloredo-Mansfeldové nebo Aueršperkové. Dosud nijak zajímavé čtení a šeď jako všude jinde, že?

Příběhy o jednotě zelenohorské, která tvořila opozici českému králi Jiřímu z Poděbrad nebo o slavném vlasteneckém falzu – Rukopisu zelenohorském, který měl být jedním z pilířů národního uvědomění, zaujmou milovníky českých dějin, ovšem běžného turistu od vychlazeného nápoje na pokladně neodvedou.

Kdepak, Zelenou Horu se vyplatí navštívit kvůli mnohem mladším událostem, které tomuto místu daly dnešní vzhled. Jistě, Švandrlíkovi Černí baroni, včetně jejich famózního filmového ztvárnění. Zelená Hora totiž od konce 30. let patřila státu a po roce 1948 sloužila armádě jako sídlo Pomocných technických praporů (PTP). Zde a v této době se také Švandrlíkův román odehrává. Zatímco však ten působí humorně, realita byla o poznání krušnější. Trpěli tu nejen “politicky nespolehliví”, ale i samotný zámek. A to poznáte na každém kroku. Rozpadlá kasárna a divočina, která kdysi asi bývala parkem vás uvítá hned u parkoviště a dodá první várku emocí.

Z výsledků činnosti socialistické armády mrazí, foto: Pavel Žižka

Buďte si jistí, že těch už se během prohlídky nezbavíte. Ať už se na prohlídku zámku vydáte sami nebo s průvodcem, čeká vás silná konfrontace s tím, co dokázala socialistická armáda. Žádné lovecké trofeje na zdech, žádné portréty urozených. Jen vybydlené prostory, jejichž někdejší vznešenost dokládají snímky a obrazy z doby, kdy tu žila šlechta. Výhledy z oken takřka totožné, stropní klenbu poznáte, ale z ostatního běhá mráz po zádech.

Zelená Hora prostě není zámek, kde najdete romantiku konce 19. století. Silný zážitek si odsud ale odnesete. Mnohem silnější než odjinud. A také kapku naděje. Zámek má totiž od roku 2023 v nájmu Družstvo sv. Jana Nepomuckého. Nadšencům se jej podařilo oživit řadou kulturních akcí a zpřístupnit veřejnosti. Jejich práce a entusiasmus je tu cítit na každém kroku. Zelená Hora tak stojí za návštěvu už jen pro zjištění, že na konci každého tunelu najdete světlo. Podívat se na to zelenohorské můžete o prázdninách každý den. Aktuální otevírací dobu najdete na Facebooku Zelená Hora ŽIJE.

zdroje: Wikipedia, Zámek Zelená Hora